King Kong vs. Godzilla

Tak a máme zde třetí díl o legendární tvorovi, který svého času pobláznil nejen japonské diváky, ale i zbytek kultivovaného světa. Pokud tedy nepočítáme předělávku (1956) původního filmu pro americké publikum. Bylo jen otázkou času než se režisér Honda rozhodne do svého dalšího filmu obsadit obě světoznámá monstra ( tedy Gojiru a King Konga). Ze začátku máme šanci sledovat osudu obou tvorů odděleně a díky tomu si můžeme vychutnávat dvojitou „dávku zábavy“. Proč zábavy? Jelikož tvůrci již tento díl pojali spíše humorně a divákům se snaží servírovat jednu komickou chvilku za druhou. Pro asijské publikum jistě příjemná podívaná, ale pro většinu ostatních již zas až tak moc ne. Vážnost předchozích dílů totiž byla právě tím, co všichni na Godzille milovali, stejně jako ono poselství jenž sebou nesla (viz hrozba jaderných zbraní, atd…). Milovníci klasického King Konga si jistě všimnou, že Honda použil některé pasáže i zde. Akorát je opět neopomněl natočit ve svém duchu. Tím pádem se opět vytratila již zmiňovaná vážnost a dostavilo se „komické“ klišé. Někdy to už ovšem se svým smyslem pro humor přeháněl a tak není divu, že se tento film setkal i s nepříliš lichotivým hodnocením mnoha kritiků a diváků. Ne všichni totiž snesou takové množství japonského suchého humoru najednou. I já se řadím k těm, jenž měli z filmu rozporuplné pocity. (11.07.2011)

Fight mezi dvěma mega známými monstry nedopadl vůbec špatně, přesně tohle jsem od filmu očekával. Akorát je dost velká škoda, že na první mini akcičku (sorry ale ta bitka s chobotnicí byla hodně slabá) musíme čekat půl hodiny, plus se v celém filmu pořád jenom kecá a kecá. Komediální nádech neuškodil, ba naopak. Závěrečný souboj je prostě skvělý a osobně jsem teda fandil Godzille. (02.04.2010)

Moje první Gozdilla a hned tak kvalitní. Samozřejmě je to myšleno trochu v úvozovkách protože Gojiry se normálními měřítky moc posuzovat nedají. Inu když to v Japonsku dělají schválně naivně a přesto dosahují puncu kultovnosti, něco na tom bude. Tentokrát se nám monstrum objeví v ledu, který povážlivě roztál a problém je na obzoru. G se vrací instinktivně domů a tímto domovem je právě japonsko. Vzniká nemalá panika a nastává čas na otázku "použít atomovou bombu?". Situace se však brzdy dramaticky obrátí, jedna výprava totiž dorazila na ostrov zvaný Kong.....Režisér Honda je na Godzilly profík a ví jak diváka pobavit. V devadesáti procentech případů jde o miniatury, ve zbytku se někde mlátí chlapi v kostýmech. King Kong je spoustán a uspán díky nějakému dryáku domorodců, což jsou mimochodem na hnědo nabarvení japonci, ale předtím ještě stihne rozmšmelcovat gigantickou chobotnici. Toto zvíře je vyjímka, protože na většině záběrech se skutečne jedná o pravou chobotnici, která byla hozena mezi domečky aby to trochu pobořilo. Když se ovšem dostaneme do nějaké té konfrontace, je to vyřešeno dosti šalamounsky čímž myslím, že se většinou pracuje s posunutím Konga do velké vzdálenosti nebo se ukáže jen jedno chapadlo, které někoho drtí. Tímto to trochu ztrácí na půvabu. K velké opici se dá jen poznamenat, že její herecký projev je fenomenální a mimika tak neskutečně komická, že jsem se každou chvíli válel pod stolem. Poté co opičák usne, je spoután (jak to nám bohužel nikdo neukáže) a vlečen na několika (!!!) kládách do japonska. Když nám chce režisér ukázat celou loď, jen slepec si nevšimne, že jde o model, na kterém stojí rozkošní igráčci. Godzilla už mezitím dorazila do své domoviny a ničí vše co jí přijde pod ruku (makety). Armáda proto promptně vyšle dětské tančíky, které chlap v gumové masce zcela luxusně rozšlape. Mezitím se dozvídáme, jaké mají monstra mozky (king kong je ehm gorila a proto o dost vede) a vědec nám na dětské knížce o dinosaurech (!!!) ukáže kdože jsou ti ještěři ke kterým G patří. První souboj je jednostranný a rychlý. Kong se pokaká a bere do zaječích (rozuměj do Tokia) kde se tak trochu opakuje samostatný film o velké opici včetně femme fatale (loutky). Zdemolována miniatura metra (opravdu dost legrační) a monstrum uspáno. Následně zavěšeno na balónky a vrtulníky odvezeno k opakovanému souboji. Kdo vyhraje už neprozradím, ale snad vám hodně řekne replika "elektrika dodává King Kongovi energii" po které jsem opět v křeči odpadl. Monster movie je můj oblíbený žánr a co načali v USA 50. let, dotahují v zemi vycházejícího slunce k naprosté dokonalosti. Jak už jsem řekl na G se musíte cítit, buď tomu krásně naivnímu kouzlu podlehnete, nebo vám to bude připadat jako nudná a hloupá filmařina s naprosto dementními triky. Já jsem ten první případ. (22.02.2004)

Jsem rád, že jsem se rozhodl dát si žánr kaijuu (monstra) víceméně chronologicky. Je vidět jednak, jak Honda a jeho animátoři vyspívali, ale hlavně posun žánru od melodramatického thrilleru k zábavné taškařici. Tady už opravdu nejde o nic jiného, než napjaté očekávání, jak si to rozdají tihle dva a jaké další vtipné vlastnosti dostanou... Přestože jsou tu lidští herci až druhá garda, některé role jsou taky zábavné. Třeba přehraný vedoucí reklamky docela fungoval... (13.02.2012)

Třetí filmové vystoupení Godzilly postavilo japonskému národnímu monstru do cesty dva neméně mocné protivníky: legendárního King Konga a nechvalně známý japonský humor. Producenti se rozhodli sérii filmů s monstry zpřístupnit co nejširšímu publiku, takže ačkoli Godzilla stále figuruje jako hrůzostrašný nositel zkázy, její okolí je jak vystřižené z grotesky. Film navíc tak důkladně a okatě naplňuje klišé dobrodružných a katastrofických filmů, až přechází do svérázného díla nezastírajícího svou umělost. Od absurdní pasáže probuzení Godzilly uvězněné od konce předchozího filmu v ledovci přes King Konga unášejícího nevinnou krásku (nikoli však na vrchol mrakodrapu, nýbrž na výrazně nižší budovu japonského parlamentu) až po závěrečný duel u skvostné budovy japonského hradu Atami se vše nese s neskrývanou nadsázkou, ale přitom stále za hranicí parodie. Snímek vznikl na začátku šedesátých let, kdy filmový průmysl sváděl konkurenční boj s televizí, což se promítlo do dějových motivů filmu parodujících zákulisí televize i do způsobu práce se střihem. (původně napsáno pro obal DVD společnosti Filmhouse) (14.08.2008)