Matango: Útok houbových lidí

Honda byl fakt zvláštní týpek, který dokázal naprosto s přehledem balancovat mezi produkcí totálních konin, chytlavých divností a nadčasových artových genialit. Tenhle film patří spíše do těch chytlavých podivností, ale to nemyslím jakkoliv hanlivě. Je to parádní survivor drama-s náznaky studie lidské psychiky v krizové situaci-které s blížícím se finišem graduje do-až skoro překvapivě-temného horroru plného horečnaté bezvýchodnosti a šílenství... Když se na to člověk naladí, je to prostě hukot. (29.07.2013)

Problém tohoto filmu tkví v jeho rozpolcenosti. Na jednu stranu nabízí Iširó Honda klasickou blbinu s monstry (která jsou tradičně nápaditá a originální, tentokrát dokonce snová až kouzelná), na stranu druhou se ale pokouší o propracovanější psychologii postav a těm věnuje o mnoho více času než monstrům. Navíc se mu to ani moc nedaří. Film je to ale bezesporu zajímavý, hororových prvků sice neobsahuje mnoho (jeden uprostřed filmu, kdy se houbový člověk ukazuje jen v náznacích a pak na konci filmu). Ocenil bych také poměrně silný konec v blázinci, který jsem po vyčerpávající nudě na ostrově vůbec nečekal. Hondovi ale stejně nejvíc sednou klasické kaiju filmy, s tím se prostě nedá nic dělat. (20.01.2015)

Útok houbového lidu! To zní bizarně jako.. No.. Jako útok houbových lidí, moc divnějších názvů (a zápletek) by se asi vymyslet nedalo. Ke cti tvůrcům slouží fakt, že houbáci se objeví jen v pár záběrech a veškerý prostor je věnován osazenstvu malé jachty, která po bouři ztroskotá na pustém ostrově s překvapivým výskytem růstu hub. Postavy jsou klasicky rozvržené a jsou typické postavy, které se dají popsat jednou charakteristikou (kapitán, kráska, spisovatel..) a jsou zoufale ploché, což by nevadilo, kdyby se jelo ve schématu vyvražďovaček (nebo vyhoubovaček...?), ale tvůrci se pokouší o cosi jako o psychologii postav a moc jim to nejde (a jak taky vyrobit psychologii u něčeho, co se celý film prezentuje jenom jako "ta stydlivá, co chce vojet profesora"). Není moc důvodů, proč si tenhle film pustit, není tak dobrý, aby se stal kultem, ani tak sympaticky nablblý, jako anglický název o houbolidech. (03.10.2014)

Skvělá hororová sonda nejen do psychologie lidí během výjimečné situace (zde nedostatek jídla na pustém ostrově), ale zejména a hlavně obraz japonské společnosti na začátku 60. let. Ať to zní sebevíc hloupě musím konstatovat, že ve své době velmi kontroverzní Matango, je rozhodně mnohem "hlubší" snímek než se zdá. Nehledě na různé sociální komentáře a kdoví co ještě, Matango má prostě povedenou atmosféru i po 47 letech. Strachy přivírat oči asi nebudete, protože jak to tak u starých hororů už bývá, mnoho scén dnešním pohledem působí spíš úsměvně. Fanoušci klasického hororu a sci-fi atmosféru přesto ocení (už jen ten smích, ach ten smích). Vygradovaný a na svou dobu dosti silný závěr je toho důkazem. Ode mě jednoznačně palec nahoru a doporučení pro všechny svobodomyslné (open-minded je to slovo o které se tu snažím) fanoušky klasického sci-fi/hororu. btw Ještě dodám, že jde o adaptaci hororové povídky The Voice in the Night (William Hope Hodgson) z roku 1907, tedy autora který mj. inspiroval i samotného H. P. Lovecrafta. (04.10.2010)

Po Varan the Unbelieveble jsem měl chuť si spravit chuť u Hondy a taky se stalo. Překvapivě tenhle film funguje slušně, nejedné se o nic převratného a některé scén jsou strašně směšné, ale film splňuje účel mě moc nenudil, i když se samotný příšery objevují celkem pozdě takže film dokáže sem tam nudit, ale nic hrozného, protože se ve filmu neustále něco děje. Atmosféra je solidní a celý ten ostrov je parádně udělaný. Když se na scénu objevý houbo lidi tak se člověk neubrání lehkému zasmání. Béčko na které se mi dobře koukalo ale znova bych si ho asi nepustil. (03.09.2014)