Bowling for Columbine

U Mooreových dokumentů mám vždycky pocit, že na konci vyměkne, místo aby se držel nesmlouvavosti, kterou jsou jeho dokumenty známé. Tady ale vzhledem ke konci s Hestonem bylo vymněknutí potřeba. Na vážné téma tady Moore opět shlíží s nadhledem a snaží se přijít na to, v čem to je, že čím víc mají Američani nastřádaných zbraní, tím víc jsou paranoidní. (30.08.2008)

Hodnotit objektivitu Michaela Moora by bylo asi jako hodnotit mírumilovnost Manuela Noriegy. Po shlédnutí Bowling for Columbine byste sice možná oběma nadšeně zatleskali a poděkovali za jejich vůli postavit se USA, pak ale začnete trochu přemýšlet a tento "dokument" se vám začne bořit před očima jako kuželky, když hodíte strike. Po Fahrenheitu sice musím hodnotit kladně fakt, že si Moore tentokrát úplně nevymýšlí, pořád ale ve svých teoriích zapomíná divákům sdělit několik "maličkostí", které mohou vést k docela jiným závěrům. Stačí se podívat jen na okamžik, kde vyjmenovává americké operace ve světě... 80. léta, Spojené státy podporují Saddama Husajna... Ano, pravda, ale nezachovalo se stejně několik dalších zemí? Namátkově: Velká Británie, Francie, Itálie. Nepostavila se OSN také na stranu Iráku? ...1989, Spojené státy sesazují generála Noriegu, který s nimi nechtěl spolupracovat, a výsledkem je ztráta 3000 lidských životů... Nebylo by třeba dodat, že Noriega byl zločinec a diktátor? Že pašoval drogy na Floridu? Že je dodnes ve vězení a že na něj vydala zatykač i Francie? Nebylo by fajn se zeptat, co říkají na americkou invazi panamští občané? Já jsem to před lety v rámci jednoho výzkumu udělala a to jsem ani neměla Oscarové ambice. A nejčastější odpověď? "Za Noriegy byla Panama jako Kuba za Fidela Castra. Je dobře, že k převratu došlo." A dalo by se pokračovat dál a dál a dál. Ne, nesouhlasím s druhým dodatkem americké ústavy, podle kterého si může i ten největší šílenec pořídit bez problémů zbraň. Nesouhlasím s tím, že se Amerika uchyluje k řešení násilných konfliktů dalším násilím. Nesouhlasím s trestem smrti. Ale stejně tak nesouhlasím s tímto typem dokumentů, kde se několik autorových myšlenek a názorů vydává za jedinou a absolutní pravdu. (25.06.2008)

Dokument, který vás nezaplavuje nudnými fakty. Dokument, který je dělaný pro mainstreamového diváka, který je dělaný zábavnou formou, a přesto má výpovědní hodnotu. Ne všechna fakta jsou podána zcela objektivně (například je chyba uvádět počet zabití střelnou zbraní v jednotlivých zemích a nepočítat přitom s počtem obyvatel, ať jsou ta čísla jakákoliv), Michael Moore na diváka působí rychlými hrozivými střihy a podmanivou hudbou, ale má to svůj účinek, který byl autorovým záměrem. Dokument vás zhrozí a přinutí přemýšlet. Výtečná práce. (29.04.2003)

Je jednodušší udělat strašáka z Marilyna Mansona a počítačových her než hnát k zodpovědnosti za vraždění ve škole v Columbine hlavu státu. Michael Moore problém kolem násilí, strachu z ohrožení a potřeby obklopovat se zbraněmi pojal velmi důkladně - od prvnáčků až po politické špičky, křížem krážem národy a jejich násilnickou historií. Na všechny otázky sice nedostanete odpověď, ale každopádně v něm dostaly USA pěkně na prdel. (17.05.2005)

Oceňuji u Michaela Moora zejména jeho cit pro občanský aktivismus, díky kterému se může i ledacos změnit. Zároveň jsem rád, že se někdo odvážil kopnout do bohatých korporací a amerického zbrojního fetišismu. Ani by mě nevadila jistá míra zaujatosti, to k tomu jednoduše patří, ostatně ani dokument se o aspoň zdánlivou vyváženost již z principu nesnaží. Ale ouha, Moore zachází se svou manipulací a demagogií dál, než si je sám sobě a divákům ochoten připustit. Plete hrušky s jablkama a v jeho argumentační logice je víc děr, než v ementálu. O to hůř dopadly jeho vlastní interview, do kterých angažovaně vstupuje a neváhá zpovídáným podsunovat své myšlenky. Nemohu se zbavit pocitu, že Moorovo ego a narcismus jsou zde spíše na škodu, než pro dobro věci. Navíc neváhá svého diváka citově vydírat, ať už je to chytrým střihem nebo plačtivou hudbou. Ano, myšlenka filmu je mi převelice blízká a dokonce s ní i souhlasím, ale způsob jakým jsme k ní došli byl převelice nešťastný. (17.04.2011)