Bowling for Columbine

v žánru dokumentárních filmů absolutní špička, něco mě ale brání dát *****, nejspíš to, že mě chvilkama přišlo, že si Moore protiřečí a také proto že některé pasáže byli místy zdlouhavé. Ovšem nemůžu říct, že by v tomto filmu bylo něco co bych vystřihl. Nejvíce mě asi dostal ten rozhovor Moora s Charlotnem Hestonem, ale takových nezapomenutelných momentů tam bylo víc. (04.12.2004)

A půl. Tento dokument jsem již dlouho chtěla zhlédnout, a s velkými očekáváními jsem se na něj těšila, avšak mé představy zůstaly z větší části nenaplněny. Ze začátku velmi poutavý dokument, jež si vysloužil mou pozornost, poté však s postupem času, lehce zabředávající do průměru a příliš vyzvedávající americký styl. Jistě, je to o Americe, takže by to tak mělo být správně, ale i přesto mi to chvílemi mírně vadilo. Na tématiku posedlosti USA zbraněmi jsem ale asi očekávala něco jiného. (07.09.2010)

Moore sice možná je manipulátor, ale na rozdíl od Bushovy vlády navádí lidí tím objektivně lepším směrem. Jsem šťastný, že jsem čech, že zde máme své Grossy, Klause, Kalousky aj. Oni jsou žádný problém proti situaci v Americe. Lidé tam sice mají vyšší životní úroveň, ale možná až tak vyokou, že z toho začínají degenerovat. Většina aktérů Bowling for Columbine se mi zdála omezených. Kupodivu nejvíc to v hlavě má srovnané Manson a Stone. Velmi mě zklamal dobrý herec Charlton Heston svými hloupými názory a hláškou ¨"Only over my dead body." Svým náckovským přístupem si u mě dosti pohoršil. (16.06.2005)

Michaela Moora obdivuju za jeho odvahu, neústupnost a drzost (to, co udělal Hestonovi, chce velkou kuráž). Jeho film je místy krutě vtipný (návštěva Kanady), jidy krutě realistický (skvělý rozhovor s Mattem Stonem), občas zavádějící. Každopádně nabízí kvanta podnětů k zamyšlení (už jenom ten počet smrtí střelnou zbraní!). V Americe bych každopádně do školy chodit nechtěla. A Marilyn Manson je opravdu řízek! (11.09.2008)

#49 Tak především tu máme spoustu faktů. Dále také spoustu paranoidních blbů a spoustu ironických ukázek toho, jak moc jsou američané slepí vůči realitě dnešního světa. Co tu je ale také a co mi zároveň nejvíce vadí, je ten jasný tlak, kdy mi autor ukazuje pouze jednu stranu mince a nutí mě tak udělat si zkreslený obrázek o celé problematice. Dohánění věcí do extrému mi vždycky vadilo a zde je toho jasným příkladem třeba sled "faktů" (spíše domněnek) zhruba v polovině dokumentu, který mi ukazuje pouze to špatné, ale nepřidá žádný klad, díky kterému bych měl tu možnost rozhodnout se. Je to sice úsměvné ale je to také podbízívé a nefunguje to na mě ani za mák. Slabších 60%. (02.06.2011)