Velká cesta

Poněkud šablonovité a násilné. Ten film se mi jako klukovi moc líbil, ale bezpečně vím, že jsem ho neviděl dobrých 55 let. Film měl ukázat, jak asi vznikala klasická kniha o dobrém vojáku Švejkovi a jen vzdáleně se držela historických reálií, jakou bylo velitelství rudoarmějce Haška v Bugulmě a jeho návrat s Ruskou Šurou do vlasti. Mezi klady filmu patří sympatie projevovaná k ruské revoluci a víra v lepšího člověka příštích generací. A pak také trpké poznání, že buržoazní společnost nové republiky je stejně "demokratická" jako ta předchozí rakouská. A je to platné dodnes... (07.10.2018)

Velká cesta je zneužitím životních osudů Jaroslava Haška a zručným znásilněním Steklého Švejka k propagandistickému manifestu ideového uvědomění. Pod chytrým sovětským dohledem Jurije Ozerova se demonstruje upřímnost slovanského bratrství na věčné časy, se škodolibou jízlivostí se znevažuje monarchie a kapitalismus, v euforickém opojení a v radostné rozpustilosti nechává herce opakovat jejich dřívější repliky a ve štědré náruči bodré ruské duše se připíjí na velikost krásy života, bujaře se zpívá a zvrací pod stolem. Pokud se divák dokáže povznést nad propagandistické určení filmu a nechá se strhnout proudem nezbedně skotačivého veselí, může si dovolit vychutnat uvolněné Abrhámovo herectví dychtivého předsevzetí. Základním bodem stranického ideového poselství je Jaroslav Hašek (vynikající Josef Abrhám), hochštapler, spisovatel a společenský provokatér v soukromém křižáckém tažení na důstojnost rakouské monarchie. Revoluce nabízí možnosti vzestupu i splnění osobního poslání. Život se raduje a dychtivě křepčí. Důležitým prostředkem škádlení je Josef Strašlipka (velmi příjemný Rudolf Hrušínský), prostoduchý vojín rakouské armády a věrný Haškův druh na ruské frontě i v zajetí. Historie právě zde vyrábí osudové mezníky a nesmrtelné hrdiny. Hlavní ženskou ozdobou je Šura (zajímavá Inna Gulaja), uvědomělá bojovnice lidové revoluce a Haškova životní partnerka v jeho bugulmském rudém vládnutí. Z dalších rolí: loajální, důvěřivý a na malou chvilku také důvěrný rakouský i československý generál (Jaroslav Marvan), nerudný a slabošský rakouský hejtman i československý kapitán (František Filipovský), bezstarostně se přizpůsobující bělogvardějec Polivanov (Jurij Jakovlev), spravedlivý a jeden z nejvyšších bolševických funkcionářů v Moskvě Jakov Sverdlov (Alexandr Kutěpov), nového bugulmského rudého ochránce jmenující velitel brigády (Nikolaj Griňko), bujarý povýšenec, bugulmský starosta (Sergej Filippov), spolehlivý tajný rakouský a též řádný československý policajt (Josef Kemr), brumlavě opatrný hostinský Palivec (Josef Hlinomaz), důstojně zasloužilý rakouský i československý policejní inspektor (František Hanus), oslavně v Praze vítaný rakouský arcivévoda Ferdinand (Karel Effa), či jeho bojácná ženuška (Míla Myslíková). Film Velká cesta je levicově uvědomělou demonstrací přirozeného výběru slovanského sepětí. Švejk a Hašek jsou vychytrale využiti pro stranické potřeby lidové komedie a ideového přesvědčení. Přesto dokáže pobavit. (25.01.2020)

"Před příjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace třetí třídu vojáky i civilisty. Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči." Kniha, z které je tento citát (ano, jsou to Osudy dobrého vojáka Švejka...), je tvrdošíjně považovaná za humoristickou či satirickou, a její autor je pasován na humoristu, což je naprostá hloupost. Ale dvoudílná Steklého deformace už dávno zastínila originál, a tento neumělý film se má k opravdovému Haškovi jako ty Steklého taškařice k opravdovému Švejkovi. Je to div ne hollywoodská verze, kdy zkrásnělý Hašek potká svou krásnou a odvážnou Šuru ve víru revoluce, ale též verze samozřejmě vyfutrovaná dobovou propagandou, ale ta je v různé míře obsažena v každém filmu, jedno odkud pocházejícím. Přitom kniha Velitelem města Bugulmy, z níž jsou zde převzaty některé motivy, je kniha velice anti-idelologická a deziluzivní. Zde je však zneužita dobová popularita Švejka a je vytvořen povrchně zábavný a povrchně satirický film, občas dokonce parazitující i na svrchu zmíněném Steklého kusu . Ovšem někteří zde účinkující herci snad ani neuměli hrát špatně, takže dvě hvězdičky za ty výkony. (16.03.2014)

Československo-sovětský pokus o zmapování kouska života Jaroslava Haška. Na tehdejší poměry jde jistě o nadprůměrné dílo. Abrhám se prý zdráhal roli přijmout, ale byl nakonec přesvědčen, že Hašek zhublý po nemoci se mu docela podobá. No, dejme tomu… Na snímku je patrný silný ideologický nános. Rudí jsou samozřejmě ti správní hoši a bílí jsou zločinci. Že naprostá většina českých, slovenských a moravských přeběhlíků bojovala v legiích proti Rudé armádě nebo alespoň zachovávala neutralitu, je utajeno. Hašek se sovětskému režimu hodil do krámu a jeho knihy vycházely ve statisícových nákladech. Proto je dodnes v Rusku populární. Těžko soudit, co by k tomu řekl sám Hašek, kdyby mohl. Myslím si, že zapálený rudoarmějec nebyl, spíše anarchista. Ve filmu mi chybí moment, kdy vlastně Hašek „prozřel“ – tedy došel k závěru, že má jít na rozcestí k rudým. Co ho pořesvědčilo? Abrhám, Hrušínský, Marvan, Filipovský, Kemr a Hlinomaz jsou prvotřídní herecká esa, kterým se sovětští herci ani zdaleka nepřiblížili. Ovšem revolucionářka Šura pro svůj vzhled jistě stojí za zmínku. Ten slušivý kožený mundur si jistě potají doma šila v předvěčer očekávání revoluce. Je docela překvapivé, jak se revolučních ideálů dokázala vzdát a odešla se svým mužem do kapitalistické ciziny. Měli snad v Praze oba plnit tajné poslání? Na internetu je naštěstí dostatek informací o Haškově životě, takže si každý může přečíst, že to všechno bylo trošku jinak než v sovětském filmu. Animace se mi nelíbila. Sloužila jenom jako překlenovací můstek mezi scénami nebo k zobrazení vyprávění pro toho, kdo nemá představivost. Díky filmu se stal také Abrhám v SSSR velmi populární. Až mu to možná bylo nepříjemné. A co udělal s těmi tisíci dopisů od sovětských ctitelů a ctitelek? Jiný pohled na Haškův život nabízí nyní znovu uvedený film "Poslední bohém" z roku 1931. Doporučuji shlédnout poněkud zaoblenějšího Haška v podání Saši Rašilova. (23.08.2012)

Nemůžu se rozhodnout mezi třemi a čtyřmi, ale druhá půlka mi svou přílišnou uměleckou licencí moc nevyhovuje... Film je výborně natočený, je tu spousta inovativních prvků, navíc Josef Abrhám jako Jaroslav Hašek je okouzlující a obsazení předobrazů knižních postav stejnými herci jako v Osudech dobrého vojáka Švejka (v případě Františka Filipovského jako v Poslušně hlásím), to byla podle mě trefa do černého... Ovšem musím uznat, že Jaroslav Hašek takhle nějak zřejmě pociťoval svůj vztah k rudé armádě a celkově k výsledkům VŘSR, takže dám ty čtyři, ale slabší... CCA 71% (16.01.2011)