Zjazvené srdcia

Vzhľadom na tému som vôbec nečakal, že to bude mať taký nádych satiry a bude to celé pôsobiť doslova tragikomicky (hoci v reálnej podstate je to celé tragické). Nie som sám, komu tento štýl pripomenul tvorbu Wesa Andersona, ktorého ja až tak nežeriem, takže ani toto nebol až tak môj šálok kávy. Každopádne, príbeh mal napriek svojmu statickému "čaru" čo povedať a mnohé scénky a dialógy boli absolútne trefné. A samozrejme, nedá mi nespomenúť dobové medailóny o vtedajšej kultúrno-spoločenskej situácií - tie boli miestami lepšie ako film samotný. 3* (10.05.2022)

Radu Jude je jeden z nejlepsich soucasnych reziseru v Evrope. Mozna proto, ze dokaze byt historicky verny a pritom aktualni a soucasny. Mozna proto, ze dokaze drzet styl, ale hlavne proto, ze svet, ktery vzdy vytvori je komplexni. Zjizvena srdce jsou smutny film, ktery pro platno objevuje postupy predvalecne literarni moderny. (25.03.2017)

Zde na čsfd zmíněné paralely s líbivou poetikou Wese Andersona jsou nepřípadné a zavádějící. Kritické komentáře zabývající se i historickými souvislostmi: https://www.slantmagazine.com/film/scarred-hearts/ https://variety.com/2016/film/reviews/scarred-hearts-review-inimi-cicatrizate-1201836757/ 90%. (18.04.2019)

141 minut je docela slušná divočina na příběh o klukovi, který se celý film válí na lůžku v rumunském sanatoriu a předvádí tu bolest. Na druhou stranu to tu režisér Radu Jude natočil opravdu originálně. Obrazově film vypiplal podobně jako Wes Anderson v Grandhotelu Budapešť. To porovnání je opravdu trefné. Řada statických scén, které jsou zaměřené na hlavního protagonistu a někde v pořadí někdo skučí bolestí jsou nezapomenutelné, ale pořád jsem měl pocit, že tomu všemu chybí nějaký slušnější nádech absurdity, kterou tu krutou předválečnou satiru dokáže zjemnit. I tak hodně dobré, zajímavé, originální a nápadité. Až po filmu jsem zjistil, že Max Blecher byl žijícím spisovatelem a celý ten námět u mě získal na větším respektu. (18.12.2017)

„Říká se, že otevřený absces jsou dveře otevřené smrti.“ - „To říkají doktoři?“ - „Ne, pověrčiví pacienti. Jako staré báby!“ Jen, aby se tyhle dveře opravdu neotevřely…Byl jsem zvědavý, co si pro mě Radu Jude po Smolném pichu a Aferim! připravil tentokrát, a zas šlo o jinou podívanou. A z mého pohledu i divácky nejvíc stravitelnou. Jistě, stopáž je možná až moc luxusní, a také tu chyběl strhující děj či svižné tempo, ale o tohle snímku jde. Aby se divák zastavil a pokusil se i pomocí krátkých zápisků hlavního hrdiny, kterými je děj prokládán, zprostředkovaně pocítit to, co on, zamyslet se nad jeho postřehy. Sice mi to Emanuel místy trochu komplikoval svým nezodpovědným chováním, ale v jeho stavu se dalo leccos pochopit. Naděje je totiž tak lákavá. Bohužel ale realita, v které se jeden pacient na smrtelné posteli nečekaně zotaví, a naopak druhý, co vypadá, že už se brzy uzdraví, najednou zemře, je neúprosná…Za mě to budou slušné 4*. „Život člověka patří červům stejně jako jeho tělo. Končí ve stejném zápachu jako všechny hezké chvíle, co prožil.“ (04.09.2024)