Pudr a benzin

Pánové Voskovec a Werich ukazují, že jejich síla nebyla jen ve slovním humoru, i když především Werich se svými slovy proslavil, ale i v klasické grotesce, kterou "Pudr a benzin" rozhodně je. Právě to groteskní kouzlo, které je dáno místy i absencí zvuku, se mi velmi zamlouvalo a tuhle jejich první filmovou produkci musím ocenit celkem vysoko. (17.12.2014)

Pudr a benzin je prvním filmovým experimentem talentovaných a sebevědomých mladíků. Na výsledku je to poznat a hlavní dějová linka je druhořadá. Tou nejsilnější zbraní se stal jejich důvěrně známý svět zábavné revue. Tím je dán základ, vše ostatní se jeví jako nechtěně zanedbaný doplněk a ochranná podpora. Sehranost šoféra Jiřího Voskovce a dopravního strážníka Jana Wericha je natolik zásadní, že zábavný prvek filmu funguje a ostatní méně přehlednější situace lze odpustit. Nemá smysl se v intelektuálním opojení a následné kocoviny ohánět termínem dokumentární film, byť je tato osvobozená prvotina především výpovědí doby. Cíl byl jiný, zkušenosti omezené, nadšení neutuchající a dravost ctižádostivá. Na sugestivně líčené drama to nestačilo, na osobitý filmařský debut díky tvárnosti a přizpůsobivosti již ano. Okouzlení groteskou němé éry je klíčovým momentem dynamického dua, jejich duch už nesl znaky přemýšlivého osvícení. Hlavní ženskou postavou spontánní zábavy je mladá nadějná herečka Marta Malá (půvabná Ela Šárková) s kostrbatější romantickou i dramatickou úlohou a módní atraktivní doplněk vytrvalých klaunů. Hlavní mužskou dramatickou postavou je Martin bratr Josef Malý (velmi zajímavý Bohuš Záhorský) s dramatickou vložkou rozmáhajícího se nešvaru závislosti a nelegálního organizovaného zločinu. Jeho morální dilema je kouskované a slouží jen k posílení závěrečné exhibice královských šašků. Z dalších rolí: úspěšný skladatel a autor divadelních her se žárlivým nedorozuměním romance Jiří David (příjemný Vojta Plachý-Tůma), laskavý libretista Richard (zajímavý Josef Skřivan, též v roli nerudného domovníka), z abstinence nevrlý baletní mistr Joe Brock (zajímavý Joe Jenčík), seriózní ředitel Čedoku (příjemný Miloš Nedbal), dotěrný vůdce zločinecké bandy Max (pozoruhodný Jan Sviták), ředitel divadla Marek (Alexander Třebovský), nespokojený policejní inspektor Vodička (příjemný Josef Kotalík), či vítězně poražený černý boxer (Battling Mathar). Pudr a benzín je smyslná zábava osvobozeného revue, klasické písně jsou chytlavé a důvtipně využívají slovních hrátek. Tolik zajímavých tvůrčích osobností pohromadě, kromě již zmíněných také Ježek, Honzl, Vích, Trégl a Steklý, se nevidí každý den. (04.07.2017)

Kolega Marigold přesně postihl význam a váhu tohoto prvního filmového počinu Osvobozených ještě před dobou ohrožení ČSR. Zvukový film znamenal kvalitativní přelom v dosavadním "řemesle" a nebylo málo těch, kdo jím opovrhovali nebo k němu pociťovali zřetelný despekt. Levice obecně byla filmovým uměním nadšena, její nadšení však často nebylo adekvátní docilovaným výsledkům. Pokud je úroveň filmu posuzována z těchto východisek, zdá se být viditelně vyšší. Že přitom váha dokumentu viditelně převládá nad uměleckým přínosem, je zřejmé. Aby bylo jasné ještě víc, připomenu "věk" tvůrců: V+W 26 let (dnes stěží absolventi FAMU, ale bez FAMU), Honzl něco málo přes třicet let. Jejich dosavadní filmová praxe a zkušenost, byla-li jaká, byla zanedbatelnou. Ale dokument může být nejen poučením, ale i potěšením. Tím spíš, děje-li se tak přes propast času. Dnes už takřka stoletou. (27.08.2007)

Ano, po filmové stránce se nejedná o kdo ví jaký fenomén, ovšem celková podstata Osvobozeného divadla a atmosféra doby, je zde vystižená výborně. Geniální slovní hříčky dvojice V+W je také potřeba docenit. Není v tom žádná nadbytečná legendárnost, nebo přehnaná nostalgie, pouze ocenění divadelního kumštu na plátně. (09.01.2013)

Z filmu úplně dýchá atmosféra raných zvukových filmů... Není to dokonalé, ale je to o objevování té správné formy. Pudr a benzin je také jakýmsi převodem revuální formy na filmové plátno. Jsou tu scénky jak z grotesky, písničky i chatrná zápletka spojující jednotlivé výstupy. To sice nefunguje stejně dobře jako tomu asi bylo v divadelní realitě, ale má to své nesporné kouzlo. Pro mě je Pudr a benzín o něco zajímavější než následující Honzlův film Peníze nebo život. Ten je sice formálně ucelenější, ale tím se mnohem víc přibližuje typické produkci 1.republiky. Pudr a benzin je víc experimentem a svého druhu raritou. (05.11.2012)