Dom z piesku a hmly

Tragický příběh o jednom domu na pobřeží a jeho majitelích. Zápletka je pro průměrného občana ČR obehraná jak Mrazík - byrokratická chyba, podvod, případně nepozornost původního majitele a hned je tady konflikt ohledně sporného prodeje domu, ostrá slova, soudní tahanice, zkrátka spousta vystresovaných lidí. U nás záležitost na dlouhá léta, kdy každý odmítá svou odpovědnost, z filmu jsem získala dojem, že v USA podobná situace není za normálních okolností takový problém a vše se dá vyřešit v průběhu dnů či týdnů. Nikoliv v tomto konkrétním případě. Události gradují v dojemném finále, kdy takřka všichni zúčastnění změní své životní priority a hodnoty, případně stav svého bytí na nebytí. Filmu bych vytkla pomalejší tempo a přemrštěnou stopáž - nebýt silného závěru, dostal by bez váhání 3*. Takhle zdráhavě tu čtvrtou hvězdu dám, ale mezi výjimečné zážitky "Dům z písku a mlhy" neřadím. 70% (29.01.2010)

Tak musím se přiznat, že mě toto dílko velmi mile překvapilo. Velice pěkně stavěné drama, postupujíc k dramatickému vyvrcholení v čele s charismatickým Benem Kingsley na kterého je radost pohledět v každém filmovém políčku tohoto filmu. Mohu jen doporučit milovníkům kvalitních dramatických příběhů a ani stoupenci jiných žánrů se zde nemusí obávat zdlouhavých nebo jinak nudných scén. (26.04.2005)

Jeden z nejlepších dramatických snímků, které jsem kdy viděl, a u něhož jsem minimálně pětkrát přemýšlel nad tím, kam ho zařadit do TOP 10, má jednu z mého pohledu podstatnou vadu. Tou je dost podivný konec, kdy se chování několika charakterů promění tak nepochopitelným způsobem, že jsem to prostě nerozdýchal. Názor si musí udělat každý sám, a já nepochybuji, že snímek jako tento si najde tisíce milujících fanoušků, ovšem já se v jeho závěru nestačil divit. Přišlo mi, že inteligence postav si vzala deset minut dovolenou (že by důsledek nervového vypětí všech zůčastněných?), a Perelman najednou neví, jak to celé zakončit. JENŽE. Jak jsem podotknul, žádné jiné nedostatky nenacházím. Film je to bezvadně natočený, s nezapomenutelnými hereckými výkony, a tunami silných momentů. Na Bena Kingsleyho jako tvrdošíjného, ortodoxního arabáka nikdy nezapomenu, a Jenn Connelly se mi svými nebeskými rtíky konečně nastálo přisála k srdíčku. Herečku jsem si tímto snímkem totálně zamiloval, a jsem jí tak okouzlen, až tomu sám nerozumím :-). Connelly má dar jednoho z nejkrásnějších a nejsmyslnějších obličejů Hollywoodu, to nelze přehlédnout. Ale zpět k filmu samotnému: neudělení maximálního hodnocení mne bolí o to více, že jsem byl schopen se rozplakat hned při úvodní scéně, a během dalších 100 minut to nebylo naposledy. Je to doják, ale ne prachsprostý a ne útočící. Takže jak říkám, snad to vyjde příště, protože až na poslední dvacetiminutovku jsem nadmíru spokojen. (26.10.2009)

Tento příběh měl skutečně oscarový potenciál, jenže ten byl rozmělněn přílišnou dávkou patosu v některých scénách. Teprve když se kolečka osudu patřičně rozhýbala, stal se i děj mnohem poutavějším. Jenže s tím souvisí další problém Perelmanova debutu – nerealistické (neboli přehnané) chování většiny postav během posledních minut. Zatímco zbytek děje se nese v realistickém duchu, v závěru jako by autor potřeboval rychle a efektivně „utít“ všechny rozpletené dějové linie, což se mu ne zrovna dvakrát povedlo. Každopádně, Dům je možná postavený z tak nedůvěryhodných materiálů, jakými jsou písek a mlha, přesto stojí poměrně pevně – někde mezi evropským uměleckým a americkým nezávislým filmem. 75% Zajímavé komentáře: k212, Niella, castor (01.11.2005)

Zatraceně účiná deprese, která staví na precizně budovaném napětí - věrohodně zoufalé postavy, pomalá melancholická hudba a povedená kamera (o zajímavých kompozicích nemluvě). Závěrečná katarze je silná, na můj vkus ovšem příliš rychlá, což jí ubírá na věrohodnosti. Přesto jde o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, které jsem v roce 2004 viděl... (07.12.2005)