Poltergeist

Podíl Hoopera a kreativní kontroly značky Spielberg na celkovém výsledku už asi navždy zůstane zahalený tajemstvím, ale to u těchto nepatrně drsnějších Krotitelů duchů není podstatné. Zajímá mě mysteriózní atmosféra první poloviny, schopnost odlehčit situaci i výbava dětského pokojíku, která je svou autenticitou víc retro než všechny díly Stranger Things dohromady. Aktivity včelky Máji a následné neříkej Hop, dokud nejsi v Holiday Inn, sice lehce trpí nadužíváním tehdejších schopností ILM, ale jako jeden ze základních kamenů žánru si to respekt zaslouží. Jen doufám, že jej nepoložili na lidské ostatky.. (22.11.2022)

Tak tenhle " hororovej " kousek jsem viděl poprvé když jsem byl malej šulin a lhal bych kdybych říkal, že jsem nebyl strachy málem posranej. Když jsem se na Poltergeista podíval po x letech už tolik nevyděsí. Ba naopak mě v mnohých scénách lehce rozesmál. Což jsem samozdřejmě jako malej capart nevnímal. Teď už to vidím jinak a trochu to sráží vážnost filmu. Díky komediálnosti některých scén dokáže Poltergeist jen stěží vyvolat hutnější atmosféru. Některé triky působí taky lehce komicky, ale jsou tu i triky, který jsou na rok 1982 luxusní. Nepopírám, že dnes už mi to nedalo tolik co napoprvé, ale svoje kouzlo to určitě má. Nostalgické 4 hvězdy. (19.02.2017)

Škoda, že jsem se k tomuto "hororu" nedostal jako dítě - to by se to hezky bálo a uvozovky by nebyly namístě. V mém současném věku (a dnešní době) mi však Poltergeist připadá spíše jako hororový film pro celou rodinu ve stylu The Peanut butter solution. Přesto se i po letech jedná o docela dobrou podívanou. (28.03.2014)

Kombinácia Ghost Busters, rodinného filmu a štipky hororu. Zápletka ohľadom strašenia v dome sa rozbiehala skutočne dlho a keď už sa film dostal do fázy odhaľovania tajomného zla, väčšinou miesto budovania napätia vsadil na (dnes už komické) efekty. Snímka má slušnú atmosféru a niektoré scény stoja za to, celkovo mi však príde Poltergeist preceňovaný. (07.02.2021)

Poltergeist je v mnohém velice zvláštním hororem. Už samotný přístup k látce vypovídá o tom, že Tobe Hooper nechtěl natočit tradiční žánrovku, ale trochu si se snímkem pohrát. Pokud se zaposloucháme do mimořádně se hodícího hudebního doprovodu, můžeme v něm identifikovat něco jako náznaky dětské ukolébavky, což samo o sobě ukazuje, že tady také půjde zejména o ty malé caparty a hrůza se bude čerpat převážně skrze ně. Jenže to je právě tím největším problémem, děti jsou tu extrémně nesympatické, hlavně ten fakan Robbie, kterého naštěstí scénárista pěkně odklidil, aby se moc nepletl. Vlastně se celou dobu nic mimořádného neděje, až na pár scén, které se opravdu povedli a zachraňují tak film před potopením se do podprůměrných močálů. Mezi ty opravdu povedené patří závěr, který se nese v ultrabéčkovém stylu, jinak je to jenom vata a zase vata. (03.07.2006)