Prázdniny pána Hulota

Tati já jsme naladění na úplně jinou vlnu. Ne že bych neměl dobrou vůli, tohle je můj třetí pokus, v němž jsem se vydal přímo ke kořenům pana Hulota. A jen jsem si potvrdil svůj nezájem o celý tenhle formát, o Tatiho filozofii. Bylo tu pár povedených vtipů, to jo, ale nebavilo mě na ně čekat ani jsem se jimi nijak nekochal. (21.02.2017)

"H-U-L-O-T" Ještě jsem neviděl film, ve kterém se mluví a přitom se neřekne jediná alespoň trochu zajímavá věta. Všechno je jednou poprvé, takže toto pyrrhovo vítězství patří panu Hulotovi. Tento samovolný spouštěč chaosu mne svými groteskními výstupy samozřejmě dokázal pobavit, ale spíše to byly ojedinělé zásahy do bránice než nějaká rychlopalná taškařice. Líbil se mi třeba jeho explodující prskolet, skládací loď nebo zapojení karbaníka do hry na sousedním stolu pouhým pootočením židle, ale ty staré fórky okoukané z němých grotesek už na mě moc nefungovaly. (07.02.2017)

Viem, prečo som Tatiho tak dlho odkladal, dopadlo to totiž presne tak, ako som očakával. Moje mimické svaly si pri tomto filme perfektne oddýchli, za celý čas sa ani nepohli. Film by sa dal zhrnúť ako Hulot hrá tenis, Hulot člnkuje, Hulot na pohrebe, Hulot opravuje defekt a Hulot robí ohňostroj, no aj keď toho robí veľa, nič z toho nie je ani nápadité a už vôbec nie vtipné. Aspoň teda mne neprídu vtipné situácie ako niekto niekam spadne, niekto niekoho obleje, niekto niekoho kopne, niekto do niečoho štuchne a pod. Samotný Tati pôsobí vzhľadom ako nejaký nudný nevýrazný chlapík, nepôsobí ako komik a takto na mňa pôsobil celý tento film. Aj keď to nemalo ani hodinu a pol, neskutočne sa to vlieklo a musel som si dať niekoľko prestávok, aby som sa pri tom neunudil k smrti. Ešte navyše tá ústredná melódia, nič proti nej, je celkom príjemná, no nie, ak ju počujete za celý film asi 25 krát. Zlatý Rowan Atkinson, ktorý sa zrejme inšpiroval práve touto postavičkou, no dokázal to preniesť do naozaj vtipných príbehov s úžasnými nápadmi. 30% (03.06.2019)

budem si to musieť pozrieť znova a v asi inom rozpoložení... na jednej strane ma to do istej miery očarilo - má to svojské kúzlo, čaro prázdnin, atmoaféru akejsi detskej bezstarostnosti, sám hulot je veľké dieťa a humor vo filme (musel som si naň zvykať a aj tak mám pocit, že sme si na prvý krát úpkne nesadli) je veľmi naivný, insitný, kombinuje niekoľko tradícií komédie vo francúzsku s dosahom až na modernú commediu del arte... navyše je to film pozoruhodný a hlavne pre generáciu divákov odchovaných na hollywoode úplne "iný" - nemá klasickú štruktúru rozprávania (trojaktovka), v podstate ani nemá hlavného "hrdinu" (hulot je len akýsi "aktívny pozorovateľ") a dokonca ani dej (zápletka je vskutku maximálne prostá)... no čo má, je už spomínaná mágia, akési filmové "genius loci", navyše je miestami naozaj hravo a nápadito zrežírované, no neškoleného novica nepoznačeného staršími francúzskymi komédiami môže vyviesť z rovnováhy; (06.04.2014)

Je to celkem zábava. Tati jako obvykle vychází z němé grotesky, dialogy jsou zcela nedůležité a film je spíš sledem různých scének, které vyvrcholí gagem, po kterém svého autora přestanou zajímat, a střihne to jinam. O nějakém plynulém vyprávění příběhu nemůže být řeč už proto, že film ani žádný nemá. (10.06.2005)