Prázdniny pána Hulota

A je to tady! Po Tatiho pošťáckém preludiu se zrodil pan Hulot. Postava ze starého světa, vhozená do vln moderní civilizace se všemi jejími nástrahami. Ten kontrast byl sice stoprocentně využitý až v Mém strýčkovi a Playtimu, ale už Prázdniny pracují s něčím podobným. S konfrontací evropských národních povah. Vzorky byly shromážděny na dovolené v přímořském letovisku a ponechány svému osudu a autorově hravosti a kombinačním schopnostem. Jacques Tati ve všech filmech variuje různé gagy němé éry, ale daleko nápaditěji, pomocí metafor, asociací a - nemám pro to jiný výraz - přeludů. Takže když se třeba Hulot zamotá do kožešiny před krbem, vypadá to, že se mu do kotníku zahryzlo živé zvíře a zběsile ho pronásleduje. Když se mu lodička, ve které pluje, přelomí a nebohý Hulot se snaží vyprostit ze sevření přídě a zádě, rekreanti prchají z pláže v domnění, že se k nim blíží vodní příšera, hladově klapající čelistmi. :-) A to už nemluvím o perfektně vygradované scéně s pohřbem. Tady někde začala tradice vizuelních gagů, které byly tak typické pro francouzskou komedii dalších desetiletí. 80% (08.09.2005)

Takovej typickej Tati. Moc pekne natoceny, prijemna, ale stereotypni hudba a vtipna postavicka roztrzityho pana Hulota, kterej se tak ruzne mota okolo ostatnich lidi a pusobi neustale nejaky malery a ma ze sebe problem vymacknout souvislou vetu. Prislo mi ale, ze tentokrat neukazuje Tati nejakej kontrast mezi mestem a vesnici a podobne a snazi se ciste o komedii, takze opravdu neustale se dejou nejaky vtipny veci. Bohuzel ne nejak extremne vtipny, skutecne pobavi to jen obcas. (26.01.2010)

Nebudu tu přikládat oslavná polena na požár. *** Jen si podotknu, že celá ta na jeden zátah natočená scéna se zmrzlinami, kdy se nejen nedaly spustit oči, ale ani mrknout nebo nadechnout se člověk neodvážil, nádherně ukázala, jak dobrotivým svrchovaný oligracha Tati vládne humorem, jak rád má svět a všecko to upachtěné hemžení lidiček v něm. Fascinuje mě, jak ho fascinovalo jak málo lidi chápou z dění kolem sebe a jeho možných příčin a následků, jak si místo spolupráce či vzájeného obdivu a zkrášlování zpola schválně a zpola úplně nevědomky překážejí a jak je z blízkého pohledu to lidské mraveniště především plné naprosto absurdních skutků a pohybů. V přirozeném kontrastu k tomu je pak jeho svět zvířat a nikdy jsem ještě neviděla, že by si režiwér dovolil dát jim na plátně tolik prostoru a v nestříhaných scénách je nechal hrát tak komplikované party a majstrštyky. Psy, koně, muly, osly..., ale psy především. Ještě jinou koláž pak v Tatiho světě představují děti, jako mezistupeň bytostí mezi zvířaty a dospělými - zčásti podléhající přirozeným podnětům k soustředění, zajímání se, tvoření, čistém zaujatém bytí, a zčásti už pocuchané zámysly, jízlivostmi a nečestnými záměry dospělých, pomuchlané a pokroucené výchovou, formované bludištěm zákazů a příkazů, kličkující a ne už nevinné... (25.03.2014)

Tati já jsme naladění na úplně jinou vlnu. Ne že bych neměl dobrou vůli, tohle je můj třetí pokus, v němž jsem se vydal přímo ke kořenům pana Hulota. A jen jsem si potvrdil svůj nezájem o celý tenhle formát, o Tatiho filozofii. Bylo tu pár povedených vtipů, to jo, ale nebavilo mě na ně čekat ani jsem se jimi nijak nekochal. (21.02.2017)

Tati má velký talent a cit pro načasování komických situací, prostor záběrů a postsynchronního zvuku skvěle vymyšlených gagů. Karetní židlová otočka k druhému stolu v čase 54 minut po začátku bez žádného údivu, znázorňujicí hodně těžký salámismus je skutečně vtipná záležitost. [7/10] (Cady Films, Specta Films) (Čb. /// Produkce: Fred Orain /// Scénář: Jacques Tati, Henri Marquet /// Kamera: Jacques Mercanton, Jean Mousselle /// Hudba: Alain Romans /// Nominace na Oscara: Jacques Tati, Henri Marquet (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.04.2010)