Texaský masakr motorovou pilou 2

Americký režisér Tobe Hooper bol pre mňa vždy tvrdý oriešok, nevyspitateľný horrorový filmár. Dokázal natočiť takmer až kultové diela ("Texaský masaker motorovou pilou", "Poltergeist"), viac menej priemerné snímky ("Prekliatie Salemu", "Sila života"), občas však skĺzol aj do nevýrazného podpriemeru ("Panoptikum", "Des v práčovni", "Márnica") a niekedy sa doslova utopil v odpadových vodách ("Nočné hrôzy", "Krokodýl"). Kam teda mám zaradiť snímok "Texaský masaker motorovou pilou 2", ktorý zrežíroval v roku 1986? Oproti legendárnemu pôvodnému snímku je to posunuté do absurdnej roviny zvráteného čierneho humoru, ale práve to mu dodáva punc trojhviezdičkovej originality. *** (09.04.2021)

Závidím lidem, kteří si Texaský masakr motorovou pilou 2 dokázali užít. Já se snažil a rozhodně jsem od filmu neměl žádná velká očekávání - dopředu jsem věděl, že pokračování si jde svou vlastní cestou hororové komedie a s prvním Texaským masakrem téměř nic společného nemá. Nicméně i jako samostatný úkrok jiným směrem mě to absolutně minulo, nebavilo a ke konci už otravovalo. Nepříčetný Dennis Hopper mávající kolem sebe motorovou pilou je sice silné lákadlo (na něj jsem se těšil nejvíc), bohužel tím ospravedlnění přítomnosti jeho postavy ve filmu končí a moc překvapivého toho ke konci nepředvede. Zbytek už snad ani nemá smysl zmiňovat - poslední minuty snímku v lepším případě kopírují první díl, v horším případě se snaží o podivný parodický humor, nad kterým jsem jen kroutil hlavou - to vše v kýčovitých kulisách, které dovolil vyšší rozpočet fušerského studia Cannon Films. (15.01.2019)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Zamilovanej Leatherface ("Bubbo got a girlfriend, Bubbo got a girlfriend."), skvěle máklej Moseley, hláškující Siedow ("No aspoň vyřešil můj problém s hemeroidy.") a krutě drsnej Dennis Hopper se třema motorovkama (dvě za opaskem, jednu v hnátě)- kdo tenhle Texaskej masakr neviděl, tak ten asi neuvěří. Mě však tento filmovej trash sedl jak Bubbovi kožená maska na ksicht. Zapomeňte na syrovou atmosféru předchozího dílu, zapomeňte i na strach, oboje tu totiž nahradila šílená diskotéková jízda a tuny kostí, vnitřností a litry krve- Přehnané? Ano. Trapné? Možná. Zábavné? Rozhodně! A Leatherfacův taneček před řezaní pilou by se měl zanést do zlatého fondu americké kinematografie :D (17.05.2013)

Až teda na zaslouženě odříznutou hlavu jednoho namachrovanýho frajírka, se to rozjíždí poměrně pozvolna. Ve srovnání s jedničkou film samozřejmě neobstojí, chybí tu taková ta stísňující atmosféra, kterou se tu Hooper sice snaží vybudovat, ale prostě se mu to nedaří. Film většinou působí více či méně sebeparodicky - Denis Hopper ověšenej motorovkama a vypouštějící stupidní hlášky je fakt směšnej a vůbec asi nejhorší část filmů (vyjma teda souboje na motorové pily), zamilovanej Leaetherface (i když lehce erotická scéna s motorovou pilou stála za to), hláškující kanibalský kuchař s rozřezanou prdelí. Ale i přesto se najdou i "silné scény" - stahování z kůže, opět 134-letý děda v akci...... První půlka filmu docela slabá, druhá půlka starej dobrej masakrovskej nářez (i když teď pojatej odlišně než v jedničce, není to takovej nápor na nervy). (03.01.2009)