Bezstarostná jazda

Kterak si zhulení týpci vyjeli na motorkách a jeli a jeli a jeli až potkali ještě odpornější týpky ... Je mi líto, ale filmy o feťácích mě nikdy nebrali, tady postarádám nějakou kloudnou myšlenku, nemám s kým sympatizovat. Atomsféra hippie je mi odporná. Nezaujala mě ani kamera. Kdybych měla hodnotit pouze krajinu a hudbu, dala bych přednost dokumentu a CD. Bezstarostná jízda není můj šálek čaje. (05.12.2016)

Kultovní film o uhulených hippiesácích na motorkách, u kterého jsem povědomě čekal, že buď se mi bude příliš hnusit či provokovat, nebo budu se u něj hořce smát trapností. Snad na základě hodně kritických a ironických komentářů mých oblíbených uživatelů (no... především uživatelek). Kdepák, já vnímal velice seriózní podívanou na dané téma, s velice pěknou šedesátkovou muzikou a poetickou kamerou zachytávající divokou americkou přírodu. Ano, hlavní hrdinové mi zrovna nebyli moc sympatičtí (jako mi je nesympatická celá ta atmosféra hippies), také film často upadal do monotónní polohy jízda krajinou - v pozadí písnička - setkání s někým - zastávka - opět jízda... takže jsem se stihl i nudit. Ale jinak vděčím kolegovi, který mne na zhlédnutí tohoto filmu přesvědčil, protože obohacení se dostavilo. Taky jsem byl překvapen, jak mne hodně bavil mladý Jack Nicholson, kterého opravdu nemusím, ale tady musím říct, že přítomnost známého herce v druhé polovině (po dost monotónní první) tenhle film hezky osvěžila. Nicholsonův výklad teorie o mimozemšťanech mne pobavil. A rozesmálo mne taky, když začla hrát skladba o kouření marihuany Don't Bogart That Joint, kterou jsem znal především v podání Pavla Bobka, u nás přetextovanou s použitím velice chytrých a nenápadných metafor jako "Pojď stoupat jak dým". Ten Bobek tenkrát věděl, o čem má v dobách přísné cenzury zpívat! :-D 60% (25.08.2019)

Hopperove filmy boli obrazovo vždy strhujúco podmanivé & opojné a práve v jeho debute je možné úplne plnokrvne badať jeho rukopis, ktorý sa zachováva až do posledného diela 25 rokov neskôr. Problémom v každom z nich bol ale obsah a mnoho dejových absurdít. Keď však pod palec dostane príbeh, ktorý nevyžaduje akékoľvek scenáristické komplexnosti a v zásade ide len o Harley road trip odyseu po zhippíkovanej Amerike (s občasným reflektovaním aktuálneho spoločenského rozpoloženia) počas transformatívneho roku '69, nevznikne z toho kasový aj divácky prepadák (ako jeho neskoršie diela), ale Easy Rider alias kontrakultúrna modla onej, turbulentnej, dekády. A "screenshotovať" si ho môžem doslova takmer v každom druhom zábere... ♪♫ (x) (x) (x) (6.2.2019) (23.7.2023) (19.8.2023) (19.08.2023)

Rozporuplné pocity. Ze začátku neskutečná bída; mezi tou bandou hipíků jsem to chtěl vypnout a dát odpad. Potom se díky Bohu ukázal Nicholson a úroveň šla o několik pater nahoru. Zanedlouho se však bohužel poroučel a zase jsme spadli. Ne přímo do bahna jako na začátku, ale přece znatelně. Potom se mi líbily "sjeté" scény, to jsem si dojem opět vylepšil. To jsem však ještě netušil, že přijde zazdění; už se asi nevědělo, jak dál, nebo scénárista netušil, jak to ukončit, tak tam připsal joudu, který oba hlavní protagonisty bez zjevného důvodu odpráskne. To mi opravdu hlava nebere. Závěr akorát kazí už tak ne zrovna dobrý dojem z filmu... Kupříkladu Svěrákova Jízda se mi líbila mnohem více; z ní na mne ta svoboda, bezstarostnost a pohoda přímo cákaly. Snad všechny hvězdy jdou na vrub Nicholsonovi, neb bez něj by to byla děsná bída... 60% (09.12.2010)

Skvělá roadmovie, ve kterém je divák vzat jako spolujezdec na velkolepý výlet po „tehdejší“ Americe – místy projíždí širými pláněmi s nekonečnou oblohou nad hlavou a větrem ve vlasech, jindy po úzkých, potemnělých stezkách, ohraničenými lidskou hloupostí a předsudky. Velmi se mi líbila ta tématická ucelenost, zajímající se o jádro pojmu „svobody“, jež však nikdy nesklouzává k jednostrannému uchopení tohoto fenoménu. Skutečně, svoboda je zde nahlížena z mnoha úhlů. Máme zde omezení svobody jak ze strany okolí, kdy jsou hlavní hrdinové zařazeni velkým množstvím postav do předem vytvořených škatulek a boxů. Nicméně jsou zde patrná i omezení vznikající z vnitřní povahy postav – v tomto ohledu může posloužit za příklad věčně ustrašený Hopper, kterého stále svazuje strach o peníze, čas, atd. Co je však nejvíce překvapivé, je pojetí věcí též z opačné strany – jakmile člověk odhodí všechny zábrany, riskuje svázání se s „nevázaností“ - klasickým příkladem jsou drogy, či „volná“ láska – velkou devízou snímku je, že tyto fenomény tvůrci rozhodně neromantizují a vidí i jejich stinné stránky. Film tedy rozhodně není nějakou bezmyšlenkovitou oslavou hippies – hlavním řídícím principem narativu je totiž hledání, spíše než nabízení předem formulovaných odpovědí. Toto hledání přesahuje často až do meditativní polohy, kterou podporuje jak pozvolné tempo vyprávění, tak výborný výběr dobové hudby. (01.05.2017)