Legenda pekelného domu

Přiznávám, že jsem vydržel 30 minut a vzdal to. Stačilo totiž zavřít oči a poslouchali jste jakousi divnou rozhlasovou hru. Film za to samozřejmě nemůže, můžou za to naprosto diletantští debilové, kteří vyráběli český dabing tohoto filmu. Krom naprosto nepřirozeně hlasitých dialogů (včetně občasného jíkání a polykání a mlaskání a jiných pazvuků, vydávaných dabujícími čudláky - to je tedy zážitek...) tam totiž krom vyloženě hlučných scén bez hlasů neslyšíte prakticky žádné(!) zvuky(!!) ani nějaké ruchy(!!!), vytvářející atmosféru filmu - natož atmosférického hororu... °-(( . . . Děs a běs, tahle prasečina by měla vstoupit do legend o pekelném českém dabingu. Docela by mě i zajímalo, z jakých zdrojů sledovalo tenhle film oněch 128 nicků přede mnou, že byli schopni nějak subjektivně hodnotit >film< a ne jeho televizácký bezzvučný paskvil! - - - - - (Poprvé s natěšením počato a z výše uvedených důvodů nedohleděno 13.3.2011 na tv >Pr(im)ase< , nehodnoceno, nekomentář zde jako dvanáctý - 13.3.2011) (13.03.2011)

Báječně rozehraná partie v duchařském pokeru, v níž je základním vkladem zachování příčetnosti a nejvyšší sázkou holý život. Legenda pekelného domu se s ničím příliš nepáře a po kraťoučkém entrée vrhá své čtyři hrdiny do strašidelného domu, kde ihned počnou prožívat všelijaká dobrodružství s tajemnými silami. Skvěle využitá atmosféra temného sídla bez oken, kde duchové dávají dobrou noc, zvýrazněná kamerou, která miluje detaily tváří. Strach by tak mohl prýštit z každého filmového políčka, bohužel tomu tak není. Přes všudypřítomné projevy neznámých sil se totiž postavy chovají jako by se nic až tak neobvyklého nedělo, reagují klidně a s rozvahou, rozčilení, obavy či zmatek přicházejí velmi zřídka a tenhle jejich přístup mne velmi rychle infikoval. Místo příjemného mrazení v zádech se tak do popředí dostalo prosté zaujetí. Což je sice taky celkem fajn, to by ale nesměla Legenda v závěru předvést tah na G12 a zaznamenat tak další aut v dějinách filmového hororu. Na druhou stranu, -SPOILER- vypořádání se s duchem jeho uřváním se jen tak nevidí. (05.10.2017)

Kvalitní duchařinu si představuju jinak. Chybou a zapomenutím ohodnotit jsem film po několika letech viděl znovu, aniž bych si to sám uvědomil, což samo o sobě napovídá. Atmosféra na mě nepůsobila, ničemu nepomohl ani dabing (byť první, vznikl až v roce 2003). Konec je docela dobrý, ale to co tomu předchází, připomíná nudu. Roddy McDowall v brýlích vypadá jako chovanec mentálního ústavu. (21.04.2013)

No, Mount Everest mezi strašidelnými domy bych si představoval trochu jinak, ale pravdou je, že to asi patří k těm lepším filmům o strašidelných domech (kam se na to hrabe např. takový Dům v růžích). Samotné strašení a projevy ducha jsou skoro bez připomínek. Nevadila mi ani útržkovitost filmu, je to spíše slepenec několika scén s všemožně posbíranými různými projevy duchů, jaké vás napadnou. Líbil se mi duch doby, v níž to bylo natočeno. Vadil mi ten hlavní chlápek, docela nesympatický a ta konfrontace mezi spiritualismem a čistě věděckým přístupem, proč to do těch filmů pořád pletou? No a v neposlední řadě, scény spojující ty zajímavé duchovní projevy, byly často hodně ukecané a nudné. 2,5* (07.12.2009)

Mám rád filmovú horrorovú tvorbu. Nevyhýbam sa žiadnemu jej subžánru. Takže som už navštívil viacero strašidelných domov, budov a objektov. Teraz som sa vďaka snímku "Legenda pekelného domu" ocitol vo veľkej, vidieckej usadlosti niekde v Anglicku. Opustené, rozľahlé rodinné sídlo ponorené do hmly si žije vlastným životom. Neznesie narušiteľov a zvedavcov. Doktor Lionel Barrett sa pokúsi objasniť paranormálne a parapsychologické javy, ktoré sa v tomto dome dejú. Zaplatí za to vlastným životom. *** (25.11.2016)