Nechajte spievať Mišíka

Mišík byl samozřejmě perfektní, ale škoda, že to Němcová tak zavraždila mizerným zvukem. Vláďa mluvil místy tak potichu, že téměř nebylo rozumět, a spoustu času vyplácala na křečovitou, rádoby originální vatu, kterou mu vnutila pro oživení (slepice, planeta a spoustu další hlušiny). Vláďa má tak zajímavou tvorbu, život i kariéru, že mne mrzela každá vteřina dokumentu, promrhaná na tyto křečovité, nudné, manýristické hovadiny (obdobně si, bohužel, počínala i v dokumentu o Michnové). Pokud si povrchní Němcová začne hrát na umění, je to prostě průšvih. Místo, aby poslouchala a ocenila ty lidi, kteří něco dokázali a nechala je v prostředí, kde jsou, je jí to málo a snaží se tam nacpat své hysterické ego. Výsledek je jen trapnost, faleš a křeč. Ale zas, abych jen nekritizovala, moc mne potěšilo, že se podařilo ještě zastihnout Hladíka a zazněl v dokumentu též a potěšil i Honza Hrubeš, který moc není vidět, stejně tak jako některé archivní vykopávky videí (ten špitální s Olinem a Veselým byl nej). (11.03.2017)

Brilantní životopisná mozaika složená z podstatných střípků Mišíkova života, kterou glosují kromě jeho dětí i všichni jeho současní přátelé. Navíc je v pravých chvílích použit i humorný nadhled, což dokument úžasně zlidšťuje i ve chvílích dojemných situací při nečekaných objevech ze života jeho amerického otce a při setkání "na stará kolena" s jedním ze svých objevených bratrů. JItka Němcová je skutečná "paní režisérka"! (10.04.2017)

Starej Mišík byl fajn, ten mladej kokot mu nesahá ani po kotníky, sorry, nuda, dokument o ničem... (08.03.2017)

Já jsem z tohoto dokumentu Jitky Němcové nadšen. Bylo v něm vše, co tam mělo být od početí Vladimíra jeho matkou s americkým vojákem, pátrání po osudu otce, dětství, rok 68, hudební začátky Mišíka, setkání s básníkem Kainarem, tvrdá normalizace a zákaz vystupování, 1. manželství, rozvod, 2. manželství, zapojení všech tří Mišíkových dětí do dokumentu, poslanecká zkušenost, zhoršující se zdravotní stav, zjištění, kolik má Mišík sourozenců v Americe, prostě vše. V dokumentu zaznělo i mnoho písní z Mišíkovy kariéry, velký prostor byl dán bilančnímu rozhovoru Mišíka s Radimem Hladíkem, který bohužel zemřel dříve, než byl dokument hotov. Bylo tam i ukázáno vlastenectví Mišíka, který si nikdy nezadal s komunistickým režimem, ale ani s osobou Miloše Zemanoviče, když odmítl státní vyznamenání z jeho rukou jako nesouhlas s některými jeho kroky a postoji. Celý dokument vyzněl jako příklon Mišíka i Němcové k západní angloamerické demokratické společnosti, v které přece vznikla ta krásná rockenrollová hudba. V současnosti, když řada našich spoluobčanů se vyznačuje větší sympatií k putinovskému Rusku, než k USA, je nutné tento dokument z tohoto hlediska také ocenit. Na závěr mojí recenze se musím zmínit asi o nejemočnější scéně dokumentu, když se Mišík seznamuje s vydíráním jeho matky státní tajnou bezpečností, která ji chtěla donutit k spolupráci vyhrožováním, že mu syna vezmou a dají do dětského domova. Bylo vidět, jak to Mišíka hluboce zasáhlo. Ne, ten bolševickej režim byl opravdu odpornej a je mi fakt líto lidí, kteří by si přáli jeho návrat. (17.07.2017)

Nechápu, jak s takovým objemem materiálů, filmových i soukromých archivních dokumentů a nahrávek, může někdo vyprodukovat tak jalový film. Škoda, přeškoda, to si Vladimír Mišík nezasloužil…. (06.08.2023)