Apollo 13

Přesvědčivá rekonstrukce jedné z nejobdivuhodnějších záchranných operací v dějinách je strhující podívanou, přestože jí chybí ona mocná zbraň podobných příběhů, otázka „Jak to nakonec dopadne“. Technicky dokonalé, autentické, s řadou nezapomenutelných okamžiků, s výbornými hereckými výkony, přesto, jako u většiny filmů Rona Howarda mám pocit jistého střízlivého odstupu. Jako by tomu tak trochu chybělo srdce. (21.01.2017)

Po pätnastich rokoch som si to pozrel znova. Druhykrat v zivote. A aj ked je to u mna znova za 4*, kedze som sa ani na chvilu nenudil, tak mi tam stale nieco podstatne chyba. Neviem presne co (mozno duša), ale proste si ma film nedokazal podmanit. A aj ked to bolo v par okamihoch napinave a dojimave, tak na konci som si povedal O.K. dalsich 15 rokov to vidiet zase nemusim. (27.10.2012)

Vesmír miluju, ale tohle bylo pro mě fakt nezáživný. Buď to jsem se do filmu pořádně nevžil, nebo jsem viděl už víc dramatický filmy a myslím, že se ztotožnuji spíš s tou druhou variantou např. Gravity. Chválím zpracování, hudbu, herecké výkony.. ostatní mě nebavilo. Jedno ale vím jistě, s Hanksem se fakt nevyplatí cestovat. (23.01.2017)

Aj napriek tomu, že som už dopredu poznal osud posádky Apolla, film je tak bravúrne napäto a hlavne sakra reálne natočený, že nervy som mal až do samého konca, dokonca bola aj slza. Sám som sa cítil ako vo vesmíre s túžbou vykročiť na mesiac. Hanks a spol. boli úžasní. Ale hlavne klobúk dole pred celou NASA. Toto dokázať. 80%. (08.11.2006)

Když člověk p(r)omine těch pár zbytečných (prvoplánových) scén, bez kterých se zřejmě Ron Howard resp. američané neobejdou (viz snubák v odpadu, pohled zamlženým průzorem lunárního modulu versus manželčin pohled z okna rodinného domku směrem k nebesům, moderní americká babča s Alzheimerem, co nepozná N. Armstronga (aha, to mělo pobavit), apod..) musí člověk chtě nechtě uznat, že z téhle rekonstrukce nezdařené americké vesmírné mise se šťastným koncem ( pardon, SPOILER :-) se podařilo Howardovi vytěžit (téměř) maximum možného. A byť jako 16-ti letý teenager jsem to na velkém plátně hltal s otevřenou pusou a neskrývaným ú(ob)divem, nemůžu říct, že i teď, po téměř 17 letech (sakra, jak ten čas letí :-( ), bych si to náležitě neužíval. Poctivé a napínavé jak dědovy kšandy. P.s. se samotným koncem (narozdíl od výtek viz výše) nemám sebemenší problém. (Řečnickou) otázku, zda-li to bylo (i) díky charismatu Eda Harrise, ponechám (protentokrát) nezodpovězenou.....? Ten chlap by „utáh“ i roli zahradníka v románu podle Rosamunde Pilsner, pardon Pilcher (marné, lepí se mi jazyk na patro.....) 85% (07.08.2012)