Čistá duša

Film o skutečném člověku, géniovi, který si vymyslel vlastní svět, kde byl přesně tím čim v hloubi duše chtěl. Jeho těžký život génia, kterému pomáhala nejvíc ze všech jeho vůle společně s jeho oddanou manželkou (Jennifer Connelly). John Nash, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, kterého v tomto filmu úžasně ztvárnil a převtělil se do něj Russell Crowe, je důkaz toho jaká je vzdálenost mezi genialitou a šílenstvím. Ron Howard není můj nijak oblíbený režisér, ale musím uznat, že tento film zvládl bravůrně. Způsob jakým nám ukaže co Nash vidí(zvýrazňuje písmena, kódy apod.) je přesně to co mi často ve filmu chybí. Pan Nash si zaslouží Nobelovu cenu a nakonec dosáhl i uznání o kterém snil. Každý kdo viděl tento film mu to jistě přeje.PS: po zjištění trochu víc o hlavní postavě mě neuvěřitelně rozčílil fakt, že Ron Howard nám představuje skrz Russella Crowea úplně jiného muže, matematika a ekonoma, než je ve skutečnosti, což ubírá na "natočeno podle skutečné události". (23.04.2005)

Nádherný film, len čo je pravda. V priemere si ho pozriem každého pol roka. Čo napísať, herci sú úžasní, u mňa patria do úplnej elity, hlavne kvoli tomuto filmu. Skvelý príbeh, umocnený dokonalým scenárom a réžiou. Čo sa týka dramatickosti, tá je prešpikovaná na úplné maximum a po filme si musí každý povedať, že to boli najlepšie využite dve hodinky. 95%. (29.03.2006)

Miluju Jennifer Connelly. No, měl bych mluvit spíš o filmu. Takže, miluju Jennifer Connelly. No tak, co jsem to, jo, aha. Miluju Jennifer Connelly. No dobře, už dost. Film Čistá dusice není nijak originální svým obsahem, nicméně vytahuje z něj prakticky všechno, co se vůbec dá. Příběh duševně nemocného matematika Johna Nashe a jeho obětavé manželky je vyprávěn tak citlivě a poutavě, že to vtáhne a nepustí. Precizní filmařinou jsou Nashovy vize, jak ty teoretické (mizející holky v baru), tak schizofrenní. Herecké výkony Russela Crowea (toho oscara měl dostat), kterého jsem vlastně začal registrovat až po tomhle filmu, Eda Harrise, Paula Bettanyho a samozřejmě Jennifer Connelly (ještě jsem neřek, že jí miluju) jsou vyloženou lahůdkou, Horner složil velmi působivé party, zkrátka výborný citlivě lidský film. (16.11.2006)

Moc se mi líbil scénář - první třetinu divák počítá s jednou realitou, prostřední tápe a v závěrečné čeká, jak si titulní postava se svým údělem (v realitě zcela jiné) poradí. Nicméně je pravda, že závěrečná část už není tolik poutavá, jako ta úvodní. O Croweově výkonu už bylo napsáno moře oslavných vět, takže jen dodám, že je opravdu na co koukat. Uvěříte mu popsaná okna, vyhozený stůl, matematiku při navazování kontaktu s dívkou; uvěříte mu rozštěp skutečnosti a vztah s milující ženou. Zaujme i sugestivně nasnímaná automobilová honička, která de facto tvoří dramatický předěl mezi oběmi polohami snímku. Fajn film. 8/10 (20.06.2010)

Možná jsem primitiv, protože jméno John Forbes Nash jsem poprvé zaznamenal až v souvislosti s timhle filmem. Nikdy dřív jsem o tomto vědci neslyšel a tim pádem mi byl jeho život celkem ukradenej. Pro mě to je takovej nepříliš zajímavej životopisnej film o jednom chlápkovi, kterýho vůbec neznám. Ale nutno dodat, že život se schizofrenií asi bude celkem "zábava". Když tak nějak spočítám všechny klady a zápory, vychází mi to jako čistej průměr. Jak příznačný, že to režíroval zrovna Ron Howard, což je takovej génius průměrnosti. Nechápu, kde tento film nabral takový vysoký hodnocení. Asi se zkusim zeptat nějakýho imaginárního kamaráda... (27.08.2013)