Egon Schiele: Smrť a dievča

Mám ráda životopisné filmy a nejvíc právě o výtvarných umělcích, které obdivuji ze všech umělců nejvíc. Egon Schiele byl jistě velmi talentovaný a zajímavý muž, ale Noah Saavedra mě o tom příliš nepřesvědčil. Je to nádherný chlap, ale herecky se mi daleko víc líbila Valerie Pachner v roli jeho životní lásky Wally. Té jsem věřila každé slovo. Co se týká manželky Edith, měla tam málo prostoru, možná by si zasloužila víc. Nebylo mi jasné, proč se oženil právě s ní. Pěkně byl vykreslen  vztah Egona a jeho sestry, bylo cítit, jak jsou si blízcí. Potěšily mě záběry z Českého Krumlova a hlavně nádherný dům v Neulengbachu, kde žil s Wally. Kouzelný dům  o samotě v přírodě, kde bych si přála žít. (03.12.2021)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)

Takové neslané nemastné. Nebo jinak: solidní film, který se drží klišé, v tomto žánru typických a zavedených snad někdy před 80 lety. Z této šablony se mu nepodaří vyváznout, přestože samotná Schieleho postava nabízí množství interpretací, ze kterých by se dalo vytěžit něco jako drama a napětí. Takhle sledujeme sled scén, tu lépe tu hůře vypointovaných. Schieleho rozpolcenou morálku se dozvíme z jedné jediné věty. Jeho vztah k ženám vlastně ani není jasný. Co jej hnalo v umělecké tvorbě? Zase nic. Co se s ním dělo ten poslední rok po výstavě a Wallině smrti? Hmmm, zase nic. Hlavně, že na konci se dozvíme za kolik milionů eur se jeho díla prodávají. Režisér ani neměl "koule", aby ukázal kontroverznost Schieleho tvorby. Abych ale jen nehaněl. Walliina postava je dobrá a solidně zahraná. To samé platí i o Gerti. Výprava a kamera velmi dobré. Sám Saavedra se mi do Schieleho role moc nehodil, ale nehrál špatně. V záplavě hollywoodských prefabrikátů pak působí jeden prefabrikát rakousko-lucemburský jako vítané osvěžení. (17.11.2016)

Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise. (30.04.2017)

Ačkoli mě životopisné filmy nudí a vyhýbám se jim, tento jsem nakonec zatoužil vidět, dílem kvůli svému zájmu o Schieleho jako takového, a dílem kvůli mé intuitivní předtuše, že by tento film mohl být vcelku dobrý. To se mi sice ne úplně potvrdilo, ale určitě nemohu napsat, že bych film sledoval s nezájmem - myslím, že už minimálně díky hereckému představiteli titulní role mě bavilo na to koukat (a to nejenom proto, že Noah Saavedra je zde Schielemu skutečně velmi podobný). Celkově mi však bohužel přišlo, že na to, jak je ten film dlouhý, se toho v něm stane pohříchu málo, děj není příliš dramatický a dosti vlažným tempem spěje ke svému předem známému závěru - mimochodem tento film mě - tak jako mnoho jiných životopisných snímků již dříve - přiměl k myšlence, zda byl Schieleho život skutečně tak zajímavý, aby bylo nutné jej zfilmovat - jako by prostě nestačilo, aby za autora mluvilo jen jeho dílo. Za mě tedy nakonec spíše zklamání. (07.06.2018)