Egon Schiele: Smrť a dievča

Egon Schiele byl excentrickým malířem aktů a bez sebemenších zábran maloval na začátku své kariéry kromě modelek i svou nahou náctiletou sestru.Ženy se předháněly,aby mu stály modelem a on je mohl malovat někdy decentně a někdy ve více odvážnějších pozicích.Výrok Egona Schieleho:,,PENÍZE JSOU JEN CÁRY PAPÍRU,UMĚNÍ SI NEZAPLATÍŠ,NEDÁ SE KOUPIT"...Ano,souhlasím,buď to někdo v sobě má jako podle mě Salvador Dalí a nebo nemá a maluje příšerné obrazy jako Picasso.Egon se dá dohromady s Walley tedy s jednou z jeho modelek která se stane tak trochu jeho důvěrnou přítelkyní.Jednou tohoto kontroverzního malíře postihne aféra kvůli malování nezletilých dívek,je zatčen a odsouzen pouze ke třem dnům vězení a "nemorální" skica dívky je soudcem spálena nad svíčkou.Celý film se vrací zpátky a zase dopředu,protože nemocný Egon si vzpomíná na dobu kdy byl skutečně šťastný.Tyto úseky nemocného Egona mě velmi iritovaly, protože lidé kolem něho nosili roušky a to se mi opravdu velmi příčilo sledovat neboť na roušky už jsem velmi alergický jak ve filmu tak i ve skutečnosti.Bohužel pro Egona hraje fakt,že tvoří v době kdy vypukne 1.světová válka a on je odveden k vojenskému výcviku,ale jako umělec do bojů nezasáhne.Egon své umělecké manýry nezapře a místo své přítelkyně Walley si sebou na vojenský výcvik odveze Edith tedy jednu ze svých modelek se kterou se těsně před odjezdem ožení.Je válka a jeho bývalá přítelkyně Walley umírá když se někde na frontě jako zdravotní sestra nakazí.Ke konci války umírá i Egonova manželka Edith po té co se nakazí španělskou chřipkou a o pár dní později umírá roku 1918 i Egon i přesto,že jeho sestra Gerti pro něho na černém trhu sehnala všechny možné prostředky proti nemocem,ale na španělskou chřipku která kosila bez milosti to prostě nestačilo.Jeho obrazy si jako pozůstalost rozebralo příbuzenstvo.Zemřel mladý,ale i tak něco světu po sobě zanechal. (20.06.2020)

Životopisné filmy mám docela ráda, ale Egon Schiele: Tod und Mädchen nepatří zrovna k těm nejpovedenějším. I přesto, že Egon Schiele proslul malováním odvážných aktů, nemuselo být ve snímku tolik nahoty, která je navíc místy naprosto bezúčelná. Herecké výkony všech zúčastněných jsou víceméně standardní. Vlastně nemohu nic extra vypíchnout, ovšem koukat se na to dá. (55%) (19.07.2020)

Velcí umělci nepotřebují dlouhý život - po vytvoření svého klíčového díla odcházejí. Nejinak tomu je u rakouského umělce Egona Schile. Jeho úžasné akty balancující na hraně erotiky a pornografie fascinují dodnes a staly se po právu jedněmi z nejdražších obrazů a kreseb aukčních síní. Živočišnost a přitom křehkost se svorně snoubí v díle, jež kdysi pobuřovalo a dnes okouzluje. Jako šťastné se ukázalo zvolit dopisy a vzpomínky a poskládat z nich mozaiku malířova života. Znalci jeho díla nebudou jistě překvapeni hojnou nahotou, která zde mohla být klidně prezentována i více a explicitněji. Vždyť byla součástí jeho života i díla. Kamera občas vykouzlí krásné obrazy (stavení na samotě, pózování modelek, sloupce namodralého světla deroucí se skrze okna do místnosti či noční sněžení), ale uměl bych si představit více poetiky. Nemuseli by to být zrovna P. Greenavay nebo Ken Russell, stačil by K. Kachyňa. Přesto jsem byl nakonec spokojen. (20.06.2020)

Nejsem si jistý, zda je vhodné vytvářet jednoduché rovnice typu Egon Schiele = Smrt a dívka. Na druhou stranu to má film v původním názvu jako podtitul a zaostření na vznik jediného plátna pomohlo odstranit nudnou hlušinu většiny ostatních životopisných filmů o malířích. Hlavní hrdina je fešák, takže se divák ani nediví, že v jeho blízkosti dívky odhazují stud, zábrany i prádlo na počkání. Filmy o malířích by podle mě měly mít výraznější výtvarnou práci s obrazem, ale budiž (70%). (18.11.2016)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)