Najtemnejšia hodina

Neměl bych, ale stejně se od toho nemůžu oprostit. Ten rasově kvótový černoch z lidu znalý antické literatury mě tam prostě sral. Co se zbytku týče, místy velmi vtipné, klasicky podané, i když dialogům občas trochu jiskry chybělo. V nich Nejtemnější hodina ztrácí na Královu řeč asi tak dvě délky. Nikoli koňské, ale Churchillova nezbytného doutníku. Nejlepší věty tak zaznějí v premiérových skutečných projevech. To se to pak píše, když je půl práce hotovo. (12.01.2018)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $56,468,410║Tržby Celosvetovo $150,847,207▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $5,385,074║ Tržby za predaj DVD v USA $3,571,203║ Režisér Joe Wright ma tento krát milo prekvapil, vymanil zo svojej chladnosti a ponúka dosť stráviteľnú politickú epizódku z obdobia 2.svetovej vojny, ktorá pôsobí aj ako také spojivo k filmu Dunkirk od Nolana. Svoje tu samozrejme urobí herecký prínos Gary Oldmana a roztomilej Lily James. /70%/ (07.06.2018)

1. Film je postaven na komediálním mustru a tím, že z hlavního hrdiny dělá klauna. Tím jednak odzbrojí skeptičtější či neutrální (ve smyslu citové zainteresovanosti) publikum, jelikož mu předloží klišé v podobě sympatického nemotory, medvídka, kterého si prostě musíte oblíbit. Jakmile děj potemní, komediální prvky zůstanou ve stopovém množství, aby se divákova sympatie nevytratila, zbytek se transformuje v patos. 2. Se skutečností – především co se týče vykreslení Churchillovy postavy – nemá film nic společného. Místo toho je celý film agitací za národní hrdost, která je prostřední karikaturou historického filmu. Film kromě dosti přímočaré snahy pozvednout národní sebevědomí nepřinese ke zpracovanému tématu vůbec nic nového, naopak si bere ta nejprostší klišé, které se pojí s Churchillem i britskou kulturou jako takovou, přičemž všechno negativní vynechává, potlačuje, nebo karikaturně převrací. 3. Celý film by bylo možné vyjádřit i takto: Britové si myslí, že jsou úžasně roztomilí, jenže nejsou. 4. Podobně jako biografie Borise Johnsona, i Darkest Hour Churchilla využívá ke glorifikaci názorů jakéhosi „obyčejného člověka“ a to dost křečovitým způsobem. Což ovšem na druhou stranu neznamená, že – jak Johnsonova kniha, tak Darkest Hour - není ve svých základních tendencích funkční. 5. Po formální stránce se film drží na Joea Wrighta poměrně při zemi. Přesto je zde několik pěkných scén, dále celá průměrných a několik přímočarých klišé, které pomocí otřepaných vizuálních postupů podtrhují patetické vyznění. 6. Nemluvě o hudbě… 7. Pěkná ukázka šablon, s jakými Wright pracuje, jsou například scény s Churchillovou sekretářkou (celou situaci lze zároveň brát jako návod, jak si ochočit mladou holku na způsob Padesát odstínů čehokoli): nerudný medvídek Churchill ji nejprve na úvod seřve, aniž by se té chudinky mladé zeptal alespoň na jméno; na to je pokárán svojí korektivní sympatickou manželkou, načež se začne k mladé dívce chovat jakože pěkně, což dokládá zejména kapesník, který ji empaticky podá, aby si mohla usušit slzičky, když zjistí, v jak těžké situaci se jejich národ nachází. Dívka je mu pak naprosto oddaná. A takové srágory se, zdá se, lidem opravdu líbí. 8. Představoval jsem si, jaké by například byly reakce na film, který by v podobném stylu zobrazoval třeba Václava Havla. Těžko si každopádně představit, že by s tím byl kdokoli spokojený. 9. Shodou okolností jsem se dal do sledování populární série Game of Thrones – přišlo mi vtipné, když jsem si uvědomil, že zobrazení politikaření a mezilidských vztahů je zde o dost realističtější, než v případě Wrightova filmu. (12.01.2018)

Trocha historického ponaučení, neb dle mého jen zlomek (nebritské) populace věděl / ví o značně nejisté pozici Churchilla po jeho jmenování premiérem a jeho více než trnité cestě k jeho slávě. Sympatické bylo rozhodnutí nepojmout film klasicky životopisně, tedy od kolébky do hrobu, neb děj se soustředí na pouhých několik dní, kdy se rozhodovalo o (Churchillově) bytí a nebytí. Překvapila silná snaha tehdejších politiků uzavřít s Ádou mír a mít tak od něho pokoj. Potěšil Mendelsohn, Oldman jako vždy perfektní... 90% (25.01.2018)

Nevím, jaký byl váš motiv, ale mě události května 1940 ("na prahu jedné z největších bitev historie") v britském zákulisí opravdu zajímaly a Wrightův film absolutně nezklamal. Vyniká v něm sám obdivuhodný Churchill, rázný, přímý a zarputilý, tak téměř k nepoznání skvěle maskovaný Oldman - vůdčí, stařecký, s tíhou světa na svých ramenou. Šlape to jak hodinky, nepostrádá silný scény jako marně prosebný telefonát FDR, výlev zlosti nad Hitlerem, nebo roztomilou (byť smyšlenou) cestu metrem na Westminster. Ano, je to sice "klasičtější", ale za mě předčí Nolanův DUNKIRK a říkám si, jak přesně takovým osobnostem dlužíme vděk a to je studovat. Tak tenhle bude na Winstona. (doporučuji poslechnout si 11. díl podcastu Hardcore History - "Thoughts on Churchill") (08.02.2018)