American Horror Story - Roanoke

Řekněme, že klan AHS fanoušků se rozdělil na dvě poloviny. Ty, kteří byli touto sérií a jejím zpracováním překvapeně spokojeni a ty, kteří trpěli, co se to s jejich oblíbeným seriálem stalo. Já jsem bohužel v té druhé polovině. Nedokážete si představit, jaké cítím zklamání, že na tuhle řadu jsem čekala tak dlouho, dostala tohle a teď zas budu muset rok čekat na další a jen se modlit, aby to bylo jako za starých dobrých časů. Přehršel postav, které hrajou noví a nesympatičtí herci, skrz který se nedostanete ani na chvíli ke svým oblíbeným favoritům, z nichž většina se objeví jen na chvilku. Děj sám o sobě není nijak extra zajímavý, a co nedokážu překousnout především, je atmosféra, jakou tenhle seriál v předešlých sériích měl a mě v téhle obzvlášť chybí. Další je úvodní znělka, co mě vždycky už na začátku přivedla do extáze. Oceňuji myšlenku, ale v tomhle případě budu nespokojený suchar. (18.11.2016)

Roanoke je hodně zvláštní záležitost, formálně jsou to minimálně tři seriály v jednom. Hodně se tu pracuje s formáty reality show, reaguje se na vývoj diváctví, fandomy, obecně sílu mediálního publika atd. Užíváme si SPOILER návrat Lany Banany /SPOILER, což jsem opravdu nečekala. Téma kletby kolonie Roanoke z 16. století je samo o sobě hodně silné, takže není důvod se bát, že by 6. série AHS nebyla zajímavá. Nicméně překonat první dva díly byl opravdu problém, protože jsem netušila, co bude následovat a představa, že by celá série byla ve stylu The Story of Us (té komentované romkom s Michelle Pfeiffer), z toho jsem nadšená nebyla. Jako již tradičně tedy doporučuju nesledovat epizodně, ale jako maraton. Protože s příchodem většího počtu starých známých tváří z minulých sérií se už budete zase cítit jako doma. (14.02.2019)

Tahle série mi hodně připomínala Murder House, ale určitě nejsem sama až na to, že tohle bylo daleko více děsivější, což není zrovna nic pro mě, ale překonala jsem se. Vzhledem k tomu, že je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, tak jsem si řekla, že si nebudu zakrývat oči, jak je u mě při dívání se na horory zvykem. Sice jsem párkrát málem dostala infarkt a vážně jsem se bála, ale stálo to za to. Bylo to zajímavě udělané, co mi tam vážně hodně chybělo byla tradiční znělka AHS. Teď už jen zase čekat do další série. (18.11.2016)

Tyhle ty velký opuštěný domy pod cenou nevěští nic dobrého. Nejsem nijak ostřílený horrorový divák, takže jsem se bála. Už jsem docela pokročila v tom, kdy i čekám, že něco bafne, ale stejně se leknu. V první půlce mě utěšovalo, že když tam jsou ty mluvící hlavy, tak to znamená, že asi ti, kteří často neuvědoměně chodí do sami do lesa, když se tam pohybujou podivný (ne)existence, nějak přežít musí. Navíc od tý doby, co jsem viděla Záhadu v Blair Witch ve mě ty roztřesený záběry z lesa a rozvěšený woodoo věci nevyvolávají příjemné pocity. Celkově mě hodně baví Lily Rabe a mrzelo mě, že ty role neměly se Sarah Paulson prohozené, roztomilý byl i ten čaroděj, který se objevil i v Covenu. (SPOILER: I když je trochu mrzuté, že chudák umře v obou sériích, ale kdo ví, třeba se v další zase vzkřísí). V neposlední řadě mě bavilo si něco zjistit i o tajemné kolonii Roanoke, což byla část historie, o které nám v hodinách dějepisu neřekli. (24.06.2019)

Zatímco jedna skupina diváků byla rozčarovaná už kvůli premise a druhá zase kvůli tomu, co se z ní postupně vyklubalo, já budu tentokrát jen a pouze děkovat. Snad poprvé od samých začátků již téměř zapomenutého Murder House se totiž k American Story dokonale hodí i přívlastek Horror. Nečekaná zjevení odporných stvoření, občasný vhodně padnoucí jump scare nebo tak nechutná úmrtí postav, že raději odvracím zrak. Když se ale nestraší, jedou si Murphy a Falchuk zase to svoje a tentokrát tak potutelně, že si Roanoke troufám označit dokonce za nejlepší sérii. Smrti jsou tu totiž nejen děsivé, ale i jaksepatří ironické, překvapivé a mnohdy si parádně zahrávají s očekáváním publika ohledně rozsahu rolí některých hereckých stálic. Do úst snad čím dál brilantnější Sarah Paulson navíc scénáře sází tak metahumorné repliky, že se při vzpomínce na ně směji doteď, ale zároveň jsem rozčarovaný tím, jak malé procento obecenstva na ně (hlavně v odkazy přeplněné druhé polovině) slyší. Vrcholná sezóna a nejzářivější důkaz toho, že i pošesté to jde jinak. (26.11.2016)