Osudový dotyk

Tam kde žánroví bratříčkové (nejen Dvanáct opic či Donnie Darco) ve své důmyslnosti teprve začínají zahřívat své kola logiky, tak tam už Osudový dotek se svou "dějovou a časově paradoxovou" linií dávno stojí na červenou. Přesto je to dobrý snímek, hlavně v první polovině. Pak dochází scenáristům (a vzhledem k tomu, že si to i natočili, tak i režisérům) dech i nápady a Kutcherovi talent. Celý snímek se začne potápět do vod průměrnosti plné klišé na klišé a jen díky včasnému ukončení se nepropadl ještě níže. (05.06.2004)

Wow, to byla teda náročná jízda. O filmu jsem si raději dopředu nic nepřečetl (abych nebyl ovlivněn), ale byl jsem připravený spíš na nějakou ptákovinu. Začátek nasvědčoval, že půjde o psychologické drama, za chvíli se přidaly prvky thrilleru a pak přišlo i nato sci-fi. Film je svým námětem v mnoha ohledech podobný snímku The Jacket, který se mi hodně líbil. Toto zpracování cestování časem je opravdu hodně napínavé, místy mrazivé a zcela vás pohltí. Hlavní myšlenkou autora (kdybych to hodnotil jako nějakou knížku) byla Evanova snaha zajistit sobě, svým přátelům, matce a hlavně své lásce lepší budoucnost. Až později zijstil, že bude muset něco obětovat, aby toho dosáhl (to, že se rozhodl, aby žil bez své lásky, ale ta aby byla na oplátku šťastná, bylo pro něj osobně moc těžké, ale jen to dokazuje, jak ji miloval). Samozřejmě menší logické chyby tu jsou, nemůžu opomenout ani trochu horší orientování v ději, pokud na to není divák zcela připraven, ale takovému filmu prostě musím dát plný počet. (08.07.2008)

"Pořád plánujete změnit názor vědců na to, jak mysl asimiluje vzpomínky?" Kdybych měl schopnost měnit minulost, tak bych to neudělal. Ta jediná drobná chybka, která mě posledních dvacet let budí ze sna, totiž nestojí za opravu, kdybych kvůli tomu měl ohrozit svůj skvělý život. Evan však svou Kayley nezískal na první, druhý ani třetí pokus, tak do toho šel a já jsem přitom cítil, že vidím cosi výjimečného. Jenže mě celou dobu bavilo pouze sledovat jednotlivé verze Kayley a jedinečného spolubydlícího Thumpera. Oproti tomu Evanovy výlety do dětství mě dost štvaly, protože upalování psů, zabíjení nemluvňat výbuchem a ani výroba dětské pornografie nejsou tou zábavou, za kterou rozdávám hvězdičky. (19.12.2016)

Když jsem Butterfly Effect viděl kdysi dávno poprvý, bylo to příjemný překvapení, anžto šlo o důkaz, že se stále tu a tam někdo namáhá použít mozek. I když se ve filmu daj najít známý prvky (koneckonců časoprostorový bloudění je už od Wellse nejohranější SF proprieta), tvůrcům se musí nechat, že vnitřní logika příběhu je slušně propracovaná a nic jim výrazně nedrhne, ani Ashtonu Kutcherovi (tedy nedrhne ani Ashton Kutcher). Dost podařený debut, jen jsem doufal, že autoři budou stejně kvalitně i pokračovat, k čemuž zatím nedošlo. (22.03.2011)

Takové vzpomínky, jaké měl Evan, bych chtěla změnit taky. Jenomže každá změna minulosti zákonitě přinese i nějakou tu negativní, nečekanou protireakci. A tak je to furt dokolečka dokola. Svým způsobem to je thriller jak vyšitý krvavou nitkou plný brutality, násilí a smutku. Přesto mi tam něco scházelo. Něco jako gradace napětí, hlubší psychologický profil jednotlivých postav apod. Film si sice udržel mou pozornost, ale jen kvůli zajímavému námětu. Celkový dojem vnímám takový rozpačitější. Každopádně bylo zajímavé vidět ty rozdíly minulosti, jak by vypadala tak nebo onak. Jednou vidíš sebe a své přátelé na vrcholu, podruhé na úplném dně. Na druhé zhlédnutí mě ale Motýlí efekt nenaláká. (10.12.2015)