Osudový dotyk

Mhmm. Mám já to ale šťastnou ruku na filmy. Včera Jednoduchý plán, dneska Osudový dotek. Dva výborné filmy, které krom pětihvězdičkového hodnocení nic nespojuje. O tomhle filmu jsem věděl jen skutečně něco málo, neb nerad znám cokoli dopředu. Věděl jsem, že Ashton hraje hlavní roli, a že to bude další film, kde se dočkám skvostné Amy Smart. A taky že se bude trochu cestovat časem. Zaprvé jsem pochopil, co na něm Demi má. Zadruhé Amy Smart je zkrátka dokonalá. Zatřetí, fracek Tommy se okamžitě zařadil mezi mé nejnenáviděnější charaktery všech dob. A konečně začtvrté, film je skutečná emocionální horská dráha. S jakým umem a rychlostí dokáže přepínat emocemi jak televizi dálkovým ovladačem, to je nevídané. Jistě mám své výhrady, a to kupodivu především k názvu... Efekt motýlích křídel? Mávnutí motýlích křídel způsobí tajfun. Tady se mění zásadní věci, a přesto má vše stále stejné dějiště, stejné charaktery... Svým názvem evokuje něco hlubšího, a přitom je ve své podstatě hlavní chyták filmu ohromně povrchní. Ale to je jen malá vada na kráse. Občas to chce přimhouřit očko. SPOILEROIDNÍ PÉES. V jednu chvilku bych byl raději, kdyby Ashton radši pokračoval v tom, k čemu se chystal, a nevrhal se na ten pitomý deník... :o) (18.08.2009)

Na úvod dvě z filmu vzešlá ponaučení, která jsou pro nás už stejně pasé: Pokud budete v dětství říkat všem, které máte rádi, že je nenávidíte a že jim vyvraždíte rodinu, budete žít spokojený život a taky nikdy jako děti netočte nazí Robina Hooda, obzvláště ve sklepě.. Docela nadhodnocená záležitost, která každou další cestou do Evanova paralelního vesmíru ztrácí dech a nápaditost takovým způsobem, že jsem asi tak u čtvrtého "božského zásahu" už měl nutkání hodit mu ty sešitky do hořícího krbu, nicméně pěkná vězeňská hláška ("Shit on my dick, or blood on my knife.") a hlavně open ending s Oasis to nakonec vytáhli na nikterak zářivé čtyři hvězdy. A název Osudový dotek? Tak to je jen další úkladná vražda českých distributorů.. Chápu, že "Motýlí efekt" není dvakrát atraktivní, ale Osudový dotek zažil Ashton KutchMoore leda tehdy, když mu na párty, kdy se ještě osobně neznali, šáhla Demi do rozkroku.. (11.08.2010)

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)

Velmi dobré sci-fi (i když ono to vlastně možná sci-fi není - viz v poslední době třeba Svěrací kazajka), které jestli má nějakou větší chybu, tak je to obsazení Ashtona Kutchera do hlavní role. Nebyl špatný, to rozhodně ne, ale přesto bych ho vyměnil. :o) Asi bych byl ještě nadšenější nevidět v poslední době vedle Kazajky hlavně skvělého Donnieho Darka, ale i tak je to silný a napínavý film, který vás třeba dovede k zamyšlení o zlomových okamžicích vašich životů a o tom, jaké by mělo následky, kdyby jste je teď mohli změnit... (03.09.2005)

,,Kdosi řekl, že něco tak nepatrného jako mávnutí křídel může vyvolat tajfun, který zasáhne celý svět"…. (teorie chaosu).....“ /// ,,Cos dělal s tím nožem?“ ,,Nepamatuji se!“ - Jestli máte v průběhu filmu pocit, že ničemu nerozumíte, tak je to dobře. Aspoň si vychutnáte rozuzlení (já neměl vůbec ponětí o čem to je!!!). Všechno bych shrnul do ,,uživatelský“ klasiky - super scénář, super kamera. Dobrej sci-fi thriller, kterej se dá (nebo musí?) vidět víckrát! A já mažu schovat fotoalba. (23.10.2005)