Osudový dotyk

Neskutečně efektní sci-fi thriller o cestování časem s dobře napsaným scénářem, který je dostatečně složitý na to, aby byl zajímavý a poutavý, ovšem přitom bez problémů pochopitelný i snadno stravitelný. Neznámé režisérské duo se opravdu vyšvihlo, atmosféra nemá chybu a celý film působí na diváka i přes možné drobné trhliny v logice (které jsem však při prvním zhlédnutí ani neregistroval) velice silně... Že jde o teenage verzi 12 opic? V podstatě ano, 12 opic je předně lépe zahraný a asi i vyspělejší a vyrovnanější film, ale za to Osudový dotek působí více emocionálně. 9/10 (10.06.2008)

Narozdíl od Věčného svitu neposkvrněné mysli na mě Butterfly Effect zapůsobil mnohem silněji atmosférou, úžasným spádem i svižnou režií. Na druhou stranu: propracovanost milostné linie je slabší. Nápad s měněním paměti je defacto totožný, jeho rozpracování možná zasloužilo větší hloubku (posoudím až po dalším shlédnutí) a méně televizních pastelek pro milostné scény. Nicméně hra s kauzálními liniemi je provedena naprosto přehledně, čistě a úchvatně, neustálé zvraty, střihové kulometné palby a změny časoprostorových perspektiv mě doslova přimrazily a donutily sledovat tenhle netradiční milostný sci-fi spletenec bez dechu. Z herců mě dost zaujal Evan-chlapec, který nejen vizuálně připomíná Dannyho z Osvícení. Jeho přerody v dospělý odraz sebe sama mi přivodily příjemné mrazení. Dvojice režisérů se podepsala pod vskutku výrazný a vydařený počin, Butterfly Effect patří ke špičce mezi sci-fi dramaty made in USA. Proto mu odpustím i ten happy end... (02.02.2007)

Neustálá bezvýchodnost a beznaděj v perfektním obalu časových skoků a následných katastrof. V době, kdy byl Osudový dotek ještě neznámým videokultem, jsem zůstal před obrazovkou opařen, protože takovýhle režisérský debut je učiněným zázrakem. Není moc filmů, u kterých si divák víc přeje šťastný konec, protože těch průběžných špatných je na jednu nervovou soustavu až moc. Někdy dosáhneme vítězství jen skrze oběti. (08.12.2005)

Mhmm. Mám já to ale šťastnou ruku na filmy. Včera Jednoduchý plán, dneska Osudový dotek. Dva výborné filmy, které krom pětihvězdičkového hodnocení nic nespojuje. O tomhle filmu jsem věděl jen skutečně něco málo, neb nerad znám cokoli dopředu. Věděl jsem, že Ashton hraje hlavní roli, a že to bude další film, kde se dočkám skvostné Amy Smart. A taky že se bude trochu cestovat časem. Zaprvé jsem pochopil, co na něm Demi má. Zadruhé Amy Smart je zkrátka dokonalá. Zatřetí, fracek Tommy se okamžitě zařadil mezi mé nejnenáviděnější charaktery všech dob. A konečně začtvrté, film je skutečná emocionální horská dráha. S jakým umem a rychlostí dokáže přepínat emocemi jak televizi dálkovým ovladačem, to je nevídané. Jistě mám své výhrady, a to kupodivu především k názvu... Efekt motýlích křídel? Mávnutí motýlích křídel způsobí tajfun. Tady se mění zásadní věci, a přesto má vše stále stejné dějiště, stejné charaktery... Svým názvem evokuje něco hlubšího, a přitom je ve své podstatě hlavní chyták filmu ohromně povrchní. Ale to je jen malá vada na kráse. Občas to chce přimhouřit očko. SPOILEROIDNÍ PÉES. V jednu chvilku bych byl raději, kdyby Ashton radši pokračoval v tom, k čemu se chystal, a nevrhal se na ten pitomý deník... :o) (18.08.2009)

Tam kde žánroví bratříčkové (nejen Dvanáct opic či Donnie Darco) ve své důmyslnosti teprve začínají zahřívat své kola logiky, tak tam už Osudový dotek se svou "dějovou a časově paradoxovou" linií dávno stojí na červenou. Přesto je to dobrý snímek, hlavně v první polovině. Pak dochází scenáristům (a vzhledem k tomu, že si to i natočili, tak i režisérům) dech i nápady a Kutcherovi talent. Celý snímek se začne potápět do vod průměrnosti plné klišé na klišé a jen díky včasnému ukončení se nepropadl ještě níže. (05.06.2004)