Osudový dotyk

S chuťou a za 13 miliónov nakrútená "časovka". Pobavila ma rolička Erica Stoltza, "stigmy", excentrický spolubývajúci Thumper a fakt, že celá táto celkom podarená vtákovina bola vlastne celý ten čas príbehom lásky k dievčaťu, ktoré bolo možné zachrániť jediným možným spôsobom. Ale nejaké veľké všeobecné nadšenie týmto filmom nezdieľam a úplne mi stačilo vidieť ho raz. (16.01.2005)

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)

Po prvním shlédnutí se OD rázem vyšplhal do mé top 75 všech dob (75 proto, že za každej rok mýho oblíbenýho filmovýho období mám jeden top film a někdy to bylo docela perný vybírání, přestože nové tisíciletí mi příliš práce s výběrem nedává). Mám rád časové paradoxy a hrdiny, kteří se snaží zachránit svůj svět a dojít štěstí s milovanou ženou. Tady je to podpořeno ještě solidními hereckými výkony a rychlým dějem, kterému nechybí zajímavý příběh a neobvyklá zápletka. Ke konci sice jde celou hodinu předtím pracně budovaná logika drobínek do háje, ale v té chvíli mi to už moc nevadilo, protože tak povznášející a zábavný majstrštyk jsem už moc dlouho neviděl a prostě mi to bodlo. Navíc tak zábavný a povznášející kus natočený dokonce deset let pSs (po Statečném srdci). Nedivím se, že do toho Kutchera vložil tolik prostředků, práce i přemlouvání. Vyplatilo se mu to. A to že pro roli své lásky získal Amy Smart filmu taky dost prospělo, protože je to prostě roztomilá pusina :) A takové malé upozornění pro všechny (a navíc i spoilerové varování). Tento film má tři možné konce, které tvůrci natočili. Jeden dobrý (žijí spolu šťastně až do smrti), druhý neutrální (žijí, ale ne spolu, šťastně až do smrti) a třetí špatný (přinejmenším jeden z nich žije šťastně až do smrti). Nejsolidnější zážitek z tohoto filmu budete mít s tím špatným, který je v režisérské verzi. (18.08.2007)

V podstatě nemám co vytknout. Mám rád Sci-Fi postavená na cestování v čase typu "Frekvence" nebo "Cesty do neznáma". Když k tomu přibude slušná atmosféra skoro jako v "Donnie Darko", pak k úplnému uspokojení chybí velmi málo.... Jak je vidět, i bez hereckých hvězd a obřího rozpočtu (za pouhých 13 mil.!) lze natočit film, který dokáže maximálně zaujmout. Chce to "jenom" originální nápad a výborný scénář :) (19.07.2004)

Neustálá bezvýchodnost a beznaděj v perfektním obalu časových skoků a následných katastrof. V době, kdy byl Osudový dotek ještě neznámým videokultem, jsem zůstal před obrazovkou opařen, protože takovýhle režisérský debut je učiněným zázrakem. Není moc filmů, u kterých si divák víc přeje šťastný konec, protože těch průběžných špatných je na jednu nervovou soustavu až moc. Někdy dosáhneme vítězství jen skrze oběti. (08.12.2005)