Osudový dotyk

Právě jsem to dokoukal a musím říci, že je to jeden z nejlepších filmů, na které jsem kdy narazil. Jedná se o velkolepý psychologický thriller, který Vás donutí přemýšlet. Osobně Ashtona Kutchera jako herce moc nemusím (ale na MTV je dobrej), ovšem po hereckém výkonu takového měřítka můj respekt k němu vzrostl do drastických výšin. Nedovedu si v jeho roli představit Joshe Hartnetta ani Seana Williama Scotta, kteří byli do filmu navržení jako první. Příběh působí jako nekonečně dlouhý a vše co se odehrává na obrazovce Vás přiková k židli a nepustí. Ze začátku se možná ztratíte, ale vše je následně do detailu vysvětleno. Snímek Vás zhypnotizuje takovým způsobem, že nezpustíte oči z obrazovky na pár vteřin, natož abyste mrkali. I když začnete předvídat, co se asi stane, námět Vám nedovolí vždy se přesně strefit do nadcházejících minut děje. Dokonce i když předpovíte konec, s otevřenou pusou budete sledovat, jak se všechno nakonec vyvrbilo. Když se na to podíváte sami, budete přesně vědět o čem tady píšu. Fuck Bag. (20.08.2005)

V podstatě nemám co vytknout. Mám rád Sci-Fi postavená na cestování v čase typu "Frekvence" nebo "Cesty do neznáma". Když k tomu přibude slušná atmosféra skoro jako v "Donnie Darko", pak k úplnému uspokojení chybí velmi málo.... Jak je vidět, i bez hereckých hvězd a obřího rozpočtu (za pouhých 13 mil.!) lze natočit film, který dokáže maximálně zaujmout. Chce to "jenom" originální nápad a výborný scénář :) (19.07.2004)

Výtečný snímek postavený na domněnce, že i sebemenší událost může zásadně ovlivnit váš život ... Škoda některých logických trhlin, jinak by to bylo za 5*. Nechybí tomu atmosféra, svižný děj a především spousta skvělých scén, ale mohlo to být skutečně lepší, takhle je to jen nedodělanější bráška DVANÁCTI OPIC. (07.03.2005)

Pravda, pokud by byl dojezd takový, jako rozjezd, tedy skoro stoprocentní psycho, byl bych spokojen. Ovšem v druhé třetině, tváří v tvář veselým barvičkám a rozpustilému kampusu, to bledne a i když se snímek chce vrátit podruhé do stejných kolejí a částečně se mu to i daří, už to prostě není ono. Také s vědomím toho, že se mohl hrdina pořádně zamyslet a logicky pouvažovat, při kterém rozhodnutí by všechno zůstalo tak, jak má, ale hodinový film by asi nebyl to pravé. (11.10.2007)

Lapsus memoriae. Blackout. Výpadek paměti nebo prostě vokno- stresující věc v leckteré situaci (při testu obvzlášť). Možná měl Evan štěstí, že si některé hrůzné zážitky z dětství nepamatoval..(Ano, děti k sobě umí být navzájem velmi kruté, nevím, proč se psychologové neustále diví). O to bolestivější bylo pak jejich zpětné zjištění. Emocionálně mě to neroztrhalo jako onu poštovní schránku, mladou čtyřku sem pozorovala s mírně pootevřenými ústy- hráli líp jak někteří dospělí. Director´s cut ending je sice nápaditější než ten, kdy se dva lidé minou na přeplněné ulici, ale preferuju přesto ten původní. 90%. Ještě jedna věc- po skončení filmu mě popadla jedna prazvláštní chuť, pustit si dlouhý, táhlý a pomalý soundtrack. (Asi na mě byl snímek moc zbrklý). Kdo ví. (23.06.2007)