Osudový dotyk

Ashton Kutcher, který si mohl tímto filmem zajistit nesmrtelnost, mi přijde jako jedna ze slabin jinak dost zajímavého filmu na věčně aktuální téma: změní-li se v naší minulosti jedna jediná drobná věc, může následovat sled dosti významných událostí ?!?!. Malý představitel Evana se mi líbil mnohem víc, měl krapet morbidnější výraz a to by bývalo bylo dobré i u Evana dospělého, abychom mohli být v napětí, co se z něj všechno ještě může vyklubat. Občasné nelogičnosti a "hra proti nastoleným pravidlům" (viz Anthony) mě netrápily tak jako otázka, proč musí mít každý cestovatel v čase pořád dokola křeče a tady k tomu ještě chrlení krve, vždyť opakovaný vtip není vtipem a kdyby to milý Ashton aspoň zahrál vždy trochu jinak.......Naopak Amy Smart byla ve svých různých verzích vždy skvělá. (30.01.2005)

Film má vydařenou atmosféru, dobrou hudbu, přiměřené výkony (Ashtona bych ale zase tak nepřeceňoval - jen ostatní nečekali, že je schopen přiměřeného výkonu v nekomediální roli - lepší mi přišli dětští herci). Samotný nápad s cestováním v čase není špatný (tohle téma mám moc rád), ale je třeba si dávat velký pozor na logické nesrovnalosti - ty myslím v mnoha chvílích překračují únosnou míru. Dále SPOILERY - ČTĚTE JEN PO ZHLÉDNUTÍ FILMU: Hlavní logické nesmysly: Jeden z hlavních motivů je, že se Ewanovi v dětství stávalo, že si určité chvíle nepamatoval - později to je vysvětleno tak, že právě v tu chvíli byl ve svém těle Ewan z budoucnosti. Tady ale nesedí mnoho věcí. Otec se na něj vrhne právě proto, co mu řekne Ewan z budoucna - tzn. důsledek jeho cesty do minulosti se projevil hned, jindy ale (výpadek při natáčení porna, při kreslení ve škole) se důsledky hned neprojeví (např. nemá propíchnuté ruce). Mimochodem četl jsem o režisérské verzi - tam film končí jinak, Ewan se ke konci dívá na projektor, ale nevidí na něm dětskou oslavu, ale svůj porod a způsobí svou smrt a spáchá tak sebevraždu - uvědomí si, že příčinou všech potíží není jeho vztah s Keyleigh, ale on sám. Nevím, jestli to je lepší závěr, ale určitě je temnější. (21.09.2004)

"Pořád plánujete změnit názor vědců na to, jak mysl asimiluje vzpomínky?" Kdybych měl schopnost měnit minulost, tak bych to neudělal. Ta jediná drobná chybka, která mě posledních dvacet let budí ze sna, totiž nestojí za opravu, kdybych kvůli tomu měl ohrozit svůj skvělý život. Evan však svou Kayley nezískal na první, druhý ani třetí pokus, tak do toho šel a já jsem přitom cítil, že vidím cosi výjimečného. Jenže mě celou dobu bavilo pouze sledovat jednotlivé verze Kayley a jedinečného spolubydlícího Thumpera. Oproti tomu Evanovy výlety do dětství mě dost štvaly, protože upalování psů, zabíjení nemluvňat výbuchem a ani výroba dětské pornografie nejsou tou zábavou, za kterou rozdávám hvězdičky. (19.12.2016)

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)

Jedna z mnoha variací na sci-fi povídku The sound of thunder od Bradburyho. Sice ke konci se už do toho autoři začali trochu zamotávat a začaly se objevovat různý drobnosti, co si navzájem odporovaly, ale já to prostě beru jako takovej jeden velkej úlet na LSD a hotovo :-) Nemá cenu se v tom pitvat a hledat nějaký chyby a díry v logice. To si ten film vůbec neužijete. Jinak já jsem k filmu objevil čtyři alternativní konce. Tři z nich jsou skoro stejný (liší se cca posledních 30 sekund filmu) a jeden je teda výrazně odlišnej. Ale ani jeden z konců mi nepřišel zrovna jako nic moc extra. Pro mě to úplně na 5 hvězdiček neni, ale rozhodně to řadim mezi filmy, který stojej za vidění. (30.09.2010)