Osudový dotyk

Když pominu psycho začátek, jedná se o hezký a smyslný film. V prvních minutách jsem ale byla dost zmatená a absolutně jsem netušila která bije. Pak se vyjasnilo a já nestíhala zírat. Ashton Kutcher hrál tak, jak ho ještě neznáme a Amy Smart mu byla skvělou parťačkou. Ubíjející pocit bezmoci jsem maximálně prožívala s nimi. A děsí mě jen pomyšlení, že by se za mě někdo takhle obětoval a já žila v nevědomosti. U konce mi dokonce ukápla slza. Pěkné, 4*. (07.02.2012)

Dobrý nápad, který ovšem zůstal nedotažený. Jakoby scénárista nevěděl, jak dál. Takže onen dobrý nápad začal opakovat v různých variacích a pak to ukončil, aby se to netáhlo donekonečna. Bohužel se tak vytratí v úvodu skvěle vybudovaná atmosféra a film upadá do šedi průměru. Naštěstí se to děje pouze pozvolna a konec přichází relativně včas. Mohlo by se zdát, že můj komentář je v rozporu s mým hodnocením. Chápejte tento výlev spíše jako postesknutí nad tím, že skvělá myšlenka tak nějak vyšumí do prázdna. (30.04.2006)

Zajímavý thriller a jeden z dalších restů české kinodistribuce. Dal by se charakterizovat jako směs Věčného svitu neposkvrněné mysli a Donnieho Darka, hrátky s alternativními časovými rovinami mi napoprvé přišly přehnané, ale napodruhé už jsem vše pochopil. Myslím. Film rozhodně obsahuje mnoho působivých scén. A kromě toho jde o první solidní roli Ashtona Kutchera (kterého jinak opravdu nemusím). (28.07.2004)

Pokud mě v poslední době nějaký film opravdu dostal, pak je to rozhodně Osudový dotek. Hodně jsem o něm slýchal, samozřejmě jen chválu, a byl jsem zvědav jakými kvalitami tento snímek s nezajímavým příběhem opravdu disponuje. První pátrání ve videopůjčovně nevedlo k ničemu, ale hned na podruhé jsem si film s radostí odnášel a netrpělivě se připravoval na možnost, že to až tak dobré nebude. Právě tahle připravenost se mi vyplatila, neboť Osudový dotek není nijak úchvatná podívaná, přesto jím jsem však okouzlen. Dojemný příběh muže, jenž se snaží zachránit sebe a své přátelé a je vždy nucen proto něco obětovat mne dokonale zasáhl. Jedinou chybou je nejspíše jeho povrchnost. 70% (04.06.2006)

Lapsus memoriae. Blackout. Výpadek paměti nebo prostě vokno- stresující věc v leckteré situaci (při testu obvzlášť). Možná měl Evan štěstí, že si některé hrůzné zážitky z dětství nepamatoval..(Ano, děti k sobě umí být navzájem velmi kruté, nevím, proč se psychologové neustále diví). O to bolestivější bylo pak jejich zpětné zjištění. Emocionálně mě to neroztrhalo jako onu poštovní schránku, mladou čtyřku sem pozorovala s mírně pootevřenými ústy- hráli líp jak někteří dospělí. Director´s cut ending je sice nápaditější než ten, kdy se dva lidé minou na přeplněné ulici, ale preferuju přesto ten původní. 90%. Ještě jedna věc- po skončení filmu mě popadla jedna prazvláštní chuť, pustit si dlouhý, táhlý a pomalý soundtrack. (Asi na mě byl snímek moc zbrklý). Kdo ví. (23.06.2007)