Lady Macbeth

(Komentář obsahuje spoilery.) Anglický venkov viděný z úplně jiného úhlu a servírovaný mnohem drsněji než jsou obvykle podávané jemné rodinné příběhy realistické, laskavě satirické autorky Austenové. - Musím říci, že toto tragické drama je mi blízké tím, že vykresluje realitu i ve své krutosti a nezapírá, že člověk bez zázemí, ponižovaný a pod nátlakem je schopný značně nelíbivých činů. Estetická dobová atmosféra je zde upozaděna, hlavní role se zde ujímají lidé, s nimiž lze stěží sympatizovat. Sychravá příroda s vřesovišti je jen vzdálenou kulisou, dotvářející celkové ladění filmu. – Co říci k ději? Svým budoucím tchánem koupená Katherine nechce být obětí bezcitných pánů domu, která bude poslušně plnit příkazy odtažitého manžela či nevlídného tchána. Oprávněně uzívaná žena zamčená v domě se z počátku jen rozkoukává, ale od první chvíle slyším lehkovážný až zlomyslný smích, vidím nezúčastněné pohledy ženy, která je v patriarchální společnosti příliš svá a nad věcí. Má divákovo pochopení pro to, že chce uniknout ven. Má porozumění pro to, že hledá únik z domu, chladný muž se jí z nepochopitelných důvodů odmítá dotknout, muži s ní nekomunikují a manželku prý dokonce ani „nemusí zajímat kam a proč odjíždí její novomanžel“, kde je prostě krutě odsunuta do kouta jako kus nábytku, na kterém z kraje filmu celé dny sedává. Ve chvíli, kdy tyrani odjíždí na čas z domu se rozjíždí její pravé já, touha po svobodě a rozptýlení, která se shoduje s chladnokrevností obou mužů. Katherina jako bumerang vrací ostatním – převážně sluhům a nádeníkům to co na ní druzí napáchali a ve svém chování opakuje negativní emoce, reakce, pohrdání a nadvládu, které se jí dostalo (viz: „stoupněte si ke zdi a neotáčejte se obličejem ke mně.“) Nevěřím, že začíná být autoritativní a až na jednu vyjímku (svého milence) je k lidem bezcitná jen kvůli okolnostem a pouze pod nátlakem, cosi chladného je již v ní už od samého počátku. Začne si s údajně hezkým nádeníkem, vůči němuž mám ale osobní výhrady. Sebastian není milovník, který si okamžitě zaslouží silný cit, milenku citově příliš nemiluje, neváží si jí, je protivný, někdy až krutý, nevděčný, jako by ho vztah od počátku otravoval, vzhledově průměrný, v potrhaném oblečení… (Ostatně o tom, že ho milenka sama pronásledovala nakonec před svědky nahlas promluví).V tomto smyslu jsou anotace o nespoutané vášni zcela od věci nebo se spíše jedná o vášeň jednostrannou. Drama začíná působit na diváka rovněž odtažitým dojmem a osobně jsem od té hrané vášně měla značný odstup. Když přijíždí zpátky pánové domu, začíná hra kdo z koho a Kathrin si už nenechá od nikoho nic líbit. Jde si za cílem bez zábran, výčitek svědomí, i ty nejnemorálnější skutky si sama před sebou ospravedlní, jen aby mohla začít ovládat svůj vlastní osud. – Vlastně jsou zde kladné jen dvě postavy. Služka Anna, slabší, submisivní povaha, která se stává nepohodlným svědkem zločinů, odstraňováním lidí a neumí si s nátlakem poradit, která se proviní jen svojí němotou po prodělaných stresech, s nimiž se nedokáže poradit. Nečiní nic proti zlu, bojí se své výše postavené paní, která izolovaný dům ovládá. Nejnevinnější je nemanželský syn, dědic, který má K. rád a citově se k ní připoutává. Bohužel svou existencí ohrožuje její majetek i osobní svobodu po tom, co jí jako vdova konečně nabyla („Kam a za kým teď jdeš? Půjdu s tebou.“). – Je zlo alespoň částečně potrestáno? Konečná scéna kdy K. sedí na pohovce stejně jako na začátku filmu svádí ke dvojí interpretaci. Je královnou na krvavě vybojovaném trůně, která si najme nové poddané? Nebo opět zůstává osamoceným, znuděným vězněm s vyprázdněnou duší v prázdném domě, z něhož všechny lidi vyštvala? - Tento film může některé osobnosti přinutit zamyslet se nad svými selháními, nad svým chováním. (15.06.2017) (menej) (viac)