Pelíšky
Cosy Dens
Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrajú:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (viac)Obsahy(1)
Otec Šebek (Miroslav Donutil) je prostoduchý, ale dobrácky dôstojník z povolania, je zástancom panujúceho režimu a rovnako vehementne obhajuje aj vlastnú neomylnosť v úlohe hlavy rodiny. Otec Kraus (Jiří Kodet), ktorý má za sebou trpkú vojnovú skúsenosť, je naopak zarytý opozičník. Aj on je však presvedčený, že má vždy pravdu. Preto sa nemožno čudovať, že sa títo muži nemajú v láske. Ich deti - gymnazista Michal (Michael Beran) a jeho pekná spolužiačka Jindřiška (Kristýna Nováková) – však spolu vychádzajú celkom dobre. Najmä Michal by bol veľmi rád, keby si ho Jindřiška viac všímala. Ona však dáva prednosť samoľúbemu spolužiakovi Elienovi (Ondřej Brousek), ktorého rodičia sú dobre situovaní, pretože pracujú v diplomatických službách. V oboch rodinách sa striedajú rodinné návštevy, oslavujú sa Vianoce, svadba i nečakaný pohreb. Mládež zatiaľ pokukuje po lákadlách kapitalistického sveta a snaží sa žiť svoj vlastný, na rodičovských autoritách nezávislý život. V súkromí rodinných „pelíškov“ sa tak odohrávajú malé drámy názorov a vzťahov, ktorým nechýba humor, rozprávačská elegancia, dobre vypointované situácie a vynikajúci dialóg... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 911)
Jeden z nejnudnějších filmů posledních let. Není to tím, že bych vtipy nepochopil, já je pochopil, ale prostě mi nepřišly vtipné! I když mé srdce plesá v momentech, když se zesměšňují komunisti, tento film i přesto neobstojí. Slepit z pár kamínků celou mozaiku nelze. Podle mě až neúměrně přeceňovaný film, Kodetovy hysterické výlevy místy tahaly za nervy, hlášky jedním slovem nezajímavé, herecké výkony by ušly. Jako divadelní fraška na téma "Jak to chodívalo za komunistů" by Pelíšky určitě obstály líp, ale proč vznikl tenhle umělý slepenec, nad tím zůstává rozum stát. Zcela nezajímavý film. Ale abych jen nekritizoval, pár solidních momentů se našlo. ()
Jedno z nejlepších děl naší národní tvorby devadesátých let představuje současně jeden z mála zdařilých pohledů na rok Pražského jara a komunistické období vůbec. Pohled o to cennější, že nezkresluje a nedémonizuje žádnou z odpůrčích stran, jejichž přednosti v nezkreslujícím - protože neúprosném - stále dětském pohledu jaksi nejsou ututlávat nebo potlačovat. Chce se říci: Ano, takoví jsme tehdy také byli. ()
Tenhle film mám rád, byť rozhodně není Hřebejkovým nejlepším. Jenže narozdíl do nesourodého a mělkého "Pupenda" se jedná v nejlepším slova smyslu o rodinnou komedii, která pohladí laskavou vypravěčskou nostalgií po duši a přitom skutečně něco řekne o době a těch, kteří ji prožívali. Krom humorné stránky má skoro každá hlavní postava určitou porci vnitřní tragiky, takže nedochází k vzniku roztomilých mluvících komediálních archetypů, jako je tomu v "Pupendu". Pan režisér zkrátka natočil snímek, který obstojí jako zábava i jako výpoveď. Jedna hvezdička spadla z nebes po uvedení fenomenálního "Musíme si pomáhat", ale i tak se "Pelíšky" řadí na čelní místa galerie slávy českého filmu jako doposud nejlepší adaptace Šabachovy předlohy. ()
Hořká komedie, ale zas taková legrace to nebyla. Starší ročníky mi několikrát povrdily, že místo smíchu jim z toho běhal mráz po zádech... Já se bavil do té doby, než mi i rodiče řekli, že rok 1968 se pro ně stal děsivou noční můrou a že tenhle film už vidět nechtějí... Tak přemýšlím, zda generace nezasažené socialismem pochopí správně z tohohle filmu dobu, která byla hnusná, temná a pro mnohé bezvýchodná. ()
|| Scenár: Petr Jarchovský, Petr Šabach | Hudba: Ivan Hlas, Ivan Kral | Produkcia: Pavel Borovan, Ondřej Trojan | Distribúcia: Česká televize || Premňa až neuveriteľná harmónia a vyladenosť žánrov komédie a drámy. Všetko ostatné je zbytočné opisovať, ajtak by to skončilo analízou politicko-historického pozadia a hodnotením nehodnotitelného kultového českého humoru. Pri venovaní v záveru filmu uroní slzu snáď i ten, kto v danej dobe ešte nežil - tematika celého filmu je totiž nadčasovou záležitosťou - emočne i generačne je s nami naveky spojená. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (124)
- Ve scéně, kde se rodina Krausových modlí a zasedá ke štědrovečerní večeři, můžeme vidět nohu člena štábu. Těsně před koncem této scény, když si Vilma (Emília Vášáryová) sedne, se vlevo dole na kraji záběru zjeví noha v sandálu. (FullHaDes)
- Když se v nepatřičnou dobu ptá Péťa (Marek Morvai-Javorský) učitele biologie (Jaroslav Dušek), jestli hoří hovno, jasně tím odkazuje na knižní předlohu – „Hovno hoří“. (Nathaniell)
- Režisér Jan Hřebejk několik let po vzniku filmu vzpomínal na genezi jeho názvu: "Knížka Petra Šabacha se jmenuje Hovno hoří. Nechci říkat, že to je úplně nejlepší název pro potenciální štědrovečerní komedii, ale - po pravdě - cítili jsme, že titul, který obstál u knihy, film neunese. I když varianta, že by na sebe diváci pokřikovali: 'Už jsi viděl Hovno?' nebo 'Půjdem na Hovno?' nás docela bavila. Velkým zastáncem tohoto titulu byl kameraman Honza Malíř, který říkal, že stejně nic lepšího nevymyslíme. Zásadní slovo měl ale Petr Borovan z České televize, který nám vysvětlil, že vzhledem k tématu budou chtít film zařadit do vánočního týdne a na veřejnoprávní televizi (zatím) prostě nejde, aby se něco v osm večer na ČT1 jmenovalo Hovno hoří. (...) V další fázi jsme film nazvali Hospodské historky. Hospodská historka je totiž svou délkou, mírou tragikomiky a stylizace základem velké české literatury. Z Hospodských historek jsme odvodili název Pub fiction, jelikož člověk většinou začíná nějakými parodiemi známých titulů a když je blbej, tak u nich i skončí. Pub fiction se nikomu nelíbilo, ale přesto tohle slovní spojení nějakou dobu vězelo na první straně scénáře. A pak přišel Petr Jarchovský se Spolkem pohodlí. Jeho teta Jindřiška (...) byla totiž členkou takhle pojmenované hospodské sebeobranné party výtvarníků a recesistů z přelomu 60. a 70. let, v níž se ukovala spousta znamenitých hospodských historek. Jenže tuhle legendu spojenou s názvem by bylo potřeba každému individuálně vyložit, což pochopitelně není možné. Přesto i Spolek pohodlí figuroval na scénáři poměrně dlouho. A když už se všechno konečně začalo blížit realizaci, přišel producent Ondřej Trojan s názvem Pelíšky a prohlašoval, že ten film přece je o takových našich domovech a doupátkách. Já nebyl ani pro ani proti, jelikož jsem v té fázi řešil jiné věci, a tak jsme nechali Pelíšky dokonce natisknout na trička, do kterých byl oblečen štáb během natáčení. Jenže Jarchovský s tím šel za Šabachem a vydavatelem Láďou Horáčkem a ti nevěřili vlastním uším: 'Je to blbý a takový teploušský,' říkali. Uklidnili jsme je, že je to jen pracovní verze, a pokračovali v natáčení. (...) A jak už to tak bývá, u sebeblbějšího titulu se někdy stane, že si ho lidi zamilujou. (...) Náš film navíc titul zpětně ovlivnil, takže dneska ten název snad nevadí ani Horáčkovi se Šabachem." (NIRO)
Súvisiace novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (viac)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (viac)
Reklama