Semestr

Možná nejpůsobivější výpověď o mladejch, co tu kdy vznikla. Navíc podaná supermladou formou. Za těma rozvolněnejma klikačkama po facebooku a skypeu a hanbárnama a gifama je tak kurevsky silnej pocit, jakej jsem nahmatal třeba u Půlnočního kovboje nebo Klipu (ta velkoměstská prázdnota, odcizení, marnost v přetechnizovaný době... a další postmoderní libůstky). Adam Sedlák a spol. zvládli z těch klišé (nebo spíš věčně platnejch vzorců, jak vypadá rozpad vztahu, zvlášť na Erasmu), z jakoby nahodilejch střípků a z nedoslovnejch náznaků vydupat tak hlubokou existenciální výpověď, že jsem to nežral. Pátej díl je opravdovej masterpiece (dokonalý zachycení, jak vypadaj emohovna v roce 2016) a finále drtivý jak Vicky Cristina Barcelona a bezútěšný jak Čínská čtvrť ;) Těším se na další kus. (09.11.2016)

Skrytá pecka našich neustále se expandujících streamovacích portálů. Formát vyprávění pouze formou obrazovek počítače či telefonu a jiných moderních zařízení mám dost v oblibě, výjimkou jsou jen samozvané horory typu Unfriended. V rukou tvůrců Semestru naštěstí vznikl pozoruhodný seriál s obrovsky aktuálním dopadem na všechny diváky, co patří do primární cílovky, se spoustou viditelných i skrytých ponaučení o tom, co všechno může soužití přes internet ovlivnit. Annu Kameníkovou jsem nikdy příliš nemusel a nevyhledával, ale nedokážu si představit věrohodnější kandidátku na zdejší hlavní roli. (01.04.2020)

Překvapivě mě tenhle formát celkem baví. Sjel sem celej seriál naráz což doporučuju každýmu kdo se do toho hodlá pustit. Dva lidi jeden vztah na dálku a hromada pop culture odkazů moderní doby hodnocená pohledem jedný hipsterky a tak trošku namyšlenýho frajera, kteří hledají svůj smysl života a znázorňují pohled mnoha mladých lidí, kteří dumají nad tím jestli jejich zvolená cesta v životě je ta správná. Rozhodně to není dokonalé a dějově celkem strohé, všechno to ale dohání svojí originalitou a promyšleností všech dějových zvratů a posunů v příběhu. Režijně kvalitně odvedená práce, která je nejvíc vidět skrze přehlednost všeho co se odehrává na monitorech a člověk se tak orientuje i v situacích kde by se dalo velice lehce ztratit. To znamená, že jde lehce poznat na čí obrazovku se zrovna v tu danou chvíli díváme kdo co zrovna dělá a proč to dělá atd. Rozhodně jsem nečekal že by mě zrovna tahle věc mohla tak nadchnout. Za mě překvapení roku z českých vod. 80% (03.01.2017)

Tohle mě vážně překvapilo. Něco takového přesně českému internetu chybělo! Celé je to udělané ve stylu filmu Odebrat z přátel, tedy že vidíme postavy jenom skrz monitor nebo mobil. Je to docela nápadité a originální. Postavy jsou dost uvěřitelné. Výběr herců je také dost dobrý. Je to přesně pro mladé lidi, protože se s nimi mohou ztotožnit, také s jejich problémy. Hlavní postavy jsou vlastně čtyři. Děj se střídá mezi Prahou a Berlínem, kde je jedna z nich na erasmu. Víc asi nemá cenu prozrazovat, je třeba to zkusit. Je zde spousta vtipných momentů a narážek na aktuální věci. Hudba je také velmi vkusně použita. Konec mě ale trochu zklamal... "Práce v OVB se nepočítá." :D (03.12.2016)

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)