Šakalí léta

Já myslím, že good... je tam tak trochu vykreslená minulá doba... Bejby je hodně všude na očích a takový lidi se v minulém režimu neviděli "rádi"... /// Chyba ve filmu - když Kšanda má podprsenku místo padáku, tak jí nejdřív má bez "padáku" a dívá se do zrcadla a lehá na postel a v dalším záběru už ten "padák" má uvázaný a nemohl to stihnout (06.03.2007)

Dvě hezké písničky a jedna veselá scéna se chcaním do piva bohužel nemůžou vyvážit fakt, že se pořád ještě jedná o muzikál, což pro mě znamená velký špatný. Samozřejmě bylo skvělé sledovat tu spoustu talentu na jednom místě, ale já jdu přece jenom spíš po příběhu, který jsem jaksi nezaregistroval. 50% (23.07.2017)

Nemůžu nesrovnávat s o dva roky starší OBECNOU ŠKOLOU - v obou případech šlo o silné debuty našich nejvěhlasnějších a nejlepších porevolučních filmařů a o retro snímky nahlížené (aspoň částečně) dětskými hrdiny, jejichž světem otřese příchod výrazné postavy zvenčí a jejichž "nudní fotrové" se ve finále mení v skutečné hrdiny. Hřebejk měl poněkud horší startovní pozici - záda mu scenáristicky nekryl Svěrák starší, jeho ohlédnutí do minulosti nebylo tak hřejivé a navíc si k retru přidal i muzikál - a také dopadl o poznání hůř. Kvalitu tanečních scén sice moc neposoudím a soundtrack se mi líbil, příběh ale poněkud drhne, např. vychtěně působící krize vztahu mezi Edou a Kšandovou sestrou. Zatímco u Svěráka dle očekávání bodovala nejvíc ona nejvděčnější postava cizince přicházejícího zvenčí změnit pravidla, u Hřebejka excentrického Bejbyho hravě zastiňuje nudný okrskář bez chuti Prokop v Abrhámově skvělém podání. (03.04.2016)

Tento film si s ničím nespletete. Každý ho zná, každý zná Hlasovi písně a extravagantního Bejbyho. No jo, ale to je tak všechno, sice je originální a težko zaměnitelný, ale žádná hitparáda se nekoná. Z písní vyčnívají dvě, vtipů není mnoho, příběh je jalový. S odřenými koleny tři hvězdy. "Přišel ses se mnou vyspat nebo si mám vyžehlit?" (03.07.2022)

Při prvních záběrech filmu jsem se domníval, že jde o snahu navázat a aktualizovat STARCE NA CHMELU. Ty další ten zprvu jednoznačný dojem jen zproblematizovaly. Dvojí kolej filmu - chytlavé, dobové realitě odpovídající Hlasovy rockové písně byly ta případnější - se postupně mění i v dvojí kvalitu filmu. Ta druhá se odlišuje doslova škobrtáním o dobové reálie: Někdy se podaří váhu srovnat, jindy následuje neodvratitelný propad. Nepříjemně překvapují některé násilné ideologické aktualizace, které předbíhají svou dobu o 25-30 let (děj filmu je - nebo má být - situován zhruba do let 1954-1957). Celkový dojem je - např. ve srovnání s PELÍŠKY - mnohem rozporuplnější. To nejpodstatnější, co na sebe LÉTA prozrazují, je talent nejen Hřebejkův, ale v podstatě celého jeho tvůrčího týmu. Tady ovšem převážně v rovině ne vždy dovršených příslibů. (02.12.2007)