Snídaňový klub

Tak tohle byl pro mě takovej menší šok. Komedie o středoškolácích od režiséra, kterej má na kontě Letadla, vlaky a automobily, navíc všeobecně dost vysoko hodnocená a ono to dopadlo prachbídně. Pětice šablonek (tady se opravdu nedá mluvit o postavách, to jsou prostě šablonky) musí za trest v sobotu do školy a napsat tam esej. Tyto šablonky spolu ze začátku nějak moc nekamaráděj, ale občas je příde trochu zjebat ředitel, což postupně utuží kolektiv a navíc začnou postupně zjišťovat, že maj společnou další věc. Všechny je serou rodiče. Potom se naši hrdinové rozhodnou, že si ve škole zahulej trávu a já se těšil, že teď to konečně nabere na obrátkách. Jenže tahle epizodka s trávou nějak neměla žádnej význam. V jednu chvíli jsou všichni vysmátý a najednou střih a už si zase stěžujou, co je všechno trápí a jaký jsou jejich rodiče svině. Sportovec má problém s tim, že jeho fotr chce, aby vždycky zvítězil, po šprtovi doma chtěj, aby měl dobrý známky a holku, která se chová jako prase, rodiče pro změnu ignorujou. Nakonec se to pomalu dostane k přiblblýmu happy endu (holka si padne kolem krku s týpkem, kterej jí předtim celej den nadával, jaká je to rozmazlená kráva - škoda slov) a mně se v tu chvíli ani nechtělo uvěřit, že jsem se opravdu díval na ten "kultovní" Breakfast club, o kterym tady čtu skoro samý superlativy. Největšim kladem Breakfast clubu je to, že některý scény byly úžasně zparodovaný ve filmu Bulšit. (17.06.2008)

Režisér a scenárista filmu si vytýčil náročný cieľ - ukázať  päticu poškolákov a v poldruha hodine odkryť pred divákom ich charaktery, vrátane vývoja ich postáv. Američania údajne považujú tento film za kultový, ja ani zďaleka. Film tohto typu musí mať dokonale vybrúsený scenár a vierohodne zahrané jednotlivé scény. Podľa mňa doplatil na nízku uveriteľnosť. Bolo tam mnoho vykonštruovanosti, pózy, falše a i keď z času na čas prebleskol zaujímavý nápad, na lepšie než priemerné hodnotenie to u mňa nestačilo. (03.05.2022)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Pět středoškoláků - sportovec, princezna, lhářka, šprt a gauner jsou v sobotu na 9 hodin po škole. A kromě trestu psaní eseje je čeká poznávání sebe sama, což skončí kamarádstvím i láskou. Mne to nicméně patřičně nezasáhlo... Trailer: http://www.csfd.cz/film/4573-snidanovy-klub/videa/ (14.10.2012)

Když se kvůli školním přohřeškům sejde na sobotním vyučování rebel, šprt, školní královna krásy, sportovec a podivínka, všichni jsou pouhými spolužáky. Odpoledne toho mají ale společného víc, než si kdy dokázali představit. V této dobrosrdečné komedii o dospívání, která pomohla definovat celou generaci, se představuje ta nejsympatyčtější herecká sestava a do toho je propojená nadupaným soundtrackem a skvělým humorem. Moje nejoblíbenější klasika 80. let. - "We're all pretty bizarre. Some of us are just better at hiding it, that's all." (21.07.2017)

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ). (26.11.2006)