Mlha v srpnu

Musím upřímně říct, že Mlha v srpnu mě chytla od prvních scén. Nejspíš za to může ústřední hrdina Ernst Loss, který si velmi brzy získá divákovo srdce. Celé prostředí psychiatrického sanatoria je zpočátku velmi neosobní a spoustu věcí se dozvídáte jen z náznaků. Jakmile ale přijde na řadu malinovka, vše dostává rychlý spád... Musím říct, že jsem asi dlouho neviděla takhle podařený válečný film, ve kterém nepadne ani jediný výstřel. (24.04.2017)

"Tak a vyráží se za indiány!" Zeleninová polévka ještě nikdy nebyla tak hladová a malinová šťáva tak jedovatá. Tento mrazivě autentický film byl natočen podle stejnojmenného životopisného románu, který v roce 2008 napsal německý novinář Robert Domes. Jeho příběh pak zobrazuje zkutečné osudy mladého romského chlapce ze společenství Jenišů, aby tak upozornil na další zrůdnosti nacistického režimu, páchanými s odzbrojující samozřejmostí v duchu falešné přátelskosti či lidskosti, ale též jménem eugeniky i eutanázie. (11.11.2016)

Po všetkých stránkach perfektná záležitosť s pútavým dejom a veľmi skúsenou réžiou. Nenudil som sa ani na sekundu, aj keď som mal zo začiatku obavy z detského obsadenia. Je pravda, že sa z toho dalo dostať aj viac, ale tvorcovia sa do explicitnejších scnén pravdepodobne púšťať nechceli. Napriek tomu sa jedná o mimoriadne kvalitný dobový film so super námetom a nekompromisným záverom. Jednoznačne odporúčam. 80 %!! (25.03.2018)

Díky tomuto filmu vím, kdo to jsou Jenišové. A i z takovýchto důvodů je dobré sem tam nějaký film zkouknout. Samozřejmě je lepší podívat se do encyklopedie nebo na internet. To jsem ale udělal až potom, prostě bez tohoto filmu bych klíčové slovo „Jeniš“ vůbec neznal. K filmu: ten nám odkrývá kus hnusné nacistické ideologie a jejích barbarských činů. Co k tomu víc dodat? Být rád, že je to už za námi a hlavně vzít si ponaučení, aby se podobné nelidskosti již neopakovaly. (11.08.2018)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)