Réžia:
Julien DuvivierKamera:
Nicolas HayerHudba:
Alessandro CicogniniHrajú:
Fernandel, Gino Cervi, Vera Talchi, Franco Interlenghi, Sylvie, Charles Vissières, Peppino De Martino, Carlo Duse, Manuel Gary, Leda Gloria, Armando Migliari (viac)Obsahy(1)
Rozpráva sa s Bohom, ale riadi sa vlastnou intuíciou. Fernandel ako farár bojujúci proti červenému zlu, ktoré zaplavuje Taliansko. Don Camillo (Fernandel) je farárom v talianskom mestečku, ktoré sa snažia ovládnuť komunisti, ktorým vadí, akú moc majú farárove slová. (TV Lux)
Recenzie (27)
Dva kohouti na jednom smetišti, no to jsem se od srdce zasmála.. Postavit proti sobě impulsivního faráře a komunistického starostu považuji za výborný nápad, zpracování je skvělé, vtipné a to podstatné - nadčasové.. Odpoutám-li se od jakékoli ideologie, zůstanou mi před očima lidé, obyčejní lidé, mezilidské vztahy, rodinné vazby a suprová byla paní učitelka, ta se mi moc líbila.. Pochvalu zaslouží i velmi pěkný český dabing.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy.. ()
V malé vesnici v Pádské nížině žijí dva muži v trvalém nesváru: velebnost Don Camillo (Fernandel), temperamentní kněz se schopnými pěstmi, a jeho úhlavní "nepřítel" Peppone (Gino Cervi) starosta a vůdce Rudých. Oba sledují stejný cíl - blaho své vesnice. Pouze jejich představy o naplnění tohoto cíle jsou naprosto rozdílné... Úvod k jedné z nejúspěšnějších filmových sérií padesátých let. ()
Jako malý jsem si moc oblíbil předělávku tohoto prvního dílu s Donem Camillem v podání Terence Hilla. K této původní verzi jsem se dostal až ve svých 23 letech a musím říct, že se můj srdeční "dětský film" může jít zahrabat. Na Dona Camilla v podání Fernandela nikdy Terence mít nebude a i ten Peppone je zde lepší. Krásný film. ()
Příklon k levicovému světonázoru po druhé světové válce masově neproběhl jenom v Evropě východní a střední, ale i v té západní a jižní, o čemž poměrně (a překvapivě) objektivně vypovídá tento film (stejně jako jeho nesčetná pokračování). Katolictví versus idea komunismu - porovnejme naší historickou zkušenost a zkušenost poválečné Itálie - zatímco u nás se katoličtí kněží zavírali do koncentračních táborů a posílali dolovat uranovou rudu, v Itálii vedle sebe obě protichůdné strany žijí, potkávají se, dokonce proti sobě hrají fotbal a místy i spolupracují. Soupeření je taktéž na hraně, dá se říci na ostří nože, ale katolíci již dávno své heretiky neupalují a komunisté zase ještě nemají tu moc převychovávat a zbavovat se svých třídních nepřátel. Všichni jsou spolu nuceni žít, na bíledni je tak ostrá satira. Nutno uznat, že tvůrci filmu mírně stranili katolickému knězi svéráznému faráři Camillovi a tak i divák sympatizuje spíše s tímto svérázem, pro kterého není problém poprat se v hospodě a jelikož je bohem obdařeným ,,herkulem", létají při tom stoly... Malý svět dona Camilla je rozverný, ale velmi pravdivý film - lidé spolu mají a musí žít v jedné komunitě, ne se zavírat a segregovat do koncentráků... ()
Troufnul bych si říct, že Julien Duvivier nám s Donem Camillem naservíroval mistrovskou kombinaci mezi levicově zaměřeným neorealismem a italskou komediální klasikou 50. let. Ode všeho je tu trochu, zazní Internacionála, starostův synek musí být pokřtěn jako Lenin, do toho padají křesťanská moudra. K popukání to není, ale já mám tyhle filmy z černobílého italského venkova rád. Don Camillo se starostou Pepponem vedou věčné hádky, ale přesto je v jejich vztahu něco vzájemné úcty a sympatie si získávají střídavě oba (Fernandel ovšem o něco víc). Kouzelnou kreaci uštěpačné staré učitelky Cristiny předvedla i stará francouzská herečka Sylvie, zatímco Franco Interlenghi coby vycházející hvězda italského filmu vypadá ve fotbalovém oblečku směšně. ()
Galéria (30)
Fotka © Cifesa
Zaujímavosti (3)
- Pôvodne mal snímku režírovať Jules Dassin, no po nezhodách s producentom Giuseppem Amatem z toho zišlo a réžie sa ujal Julien Duvivier. (Biopler)
- Ve francouzských a italských kinech vidělo film shodně třináct miliónů diváků, v obou zemích tedy celkem 26 miliónů diváků, což byl i na svou dobu mimořádný komerční úspěch. (argenson)
- Natáčelo se mimo jiné v římských studiích společnosti Cinecittà, především ale v exteriérech v malém městečku Brescello v severní Itálii. Brescello dodnes těží z popularity, kterou mu natáčení filmů o Donu Camillovi získalo. Před kostelem je Fernandelova socha v kostýmu Dona Camilla, naopak před radnicí stojí socha Gina Cerviho v podobě starosty Peppone. Od roku 1989 je v městečku i Muzeum Peppona a Dona Camilla. (argenson)
Reklama