Borg/McEnroe

Podstatně lepší než nereálně vyhlížející Wibledon s Bettanym. Škoda že si Shia svého času pustil hodně pusu na špacír, protože herec je to nesmírně talentovaný a jeho McEnroe je správně šťavnatý hajzlík. Stejně jako u Rivalů jsme se dostali oběma hlavním hrdinům pěkně pod kůži a sledujeme jejich souboj. 65% (31.01.2018)

Úsporné a přitom rychlé vyprávění o dvou vrcholových sportovcích, kteří jsou hned od nástupu na scénu pod neskutečným tlakem. Flashbacky nejsou jen nutným přeříkáním biografie, ale po dlouhé době jsem měl pocit, že se tvůrci snaží osvětlit nějaký konkrétní aspekt postavy. V druhém plánu se těmi výlety do dětských let zřetelněji projevuje podobnost mezi již dospělými soupeři. Nejprve potěší závratné tempo, jakým se film řítí, s přibližujícím se závěrečným aktem si však začnete uvědomovat, že Shia LaBeouf nemá prostor vymodelovat McEnroea výrazně daleko za hranici cholerického spratka, a Sverrir Gudnason tak předvádí mnohem vrstevnatější výkon. Největším zklamáním je však finále. Vlastně je fajn, že se tvůrci nedrželi typického mustru „prvních pár minut ukážeme v kuse a pak pojedem montáž“ a po rychlých střizích sáhli rovnou, ale celé je to ve výsledku příliš monotónní, bez sebemenšího vydechnutí a jakéhokoliv náznaku napětí. (03.12.2017)

V širších souvislostech: běháním za míčkem po dvorku= hra gentlemanů. Normální chlap, tzn. s testosteronem, může býti z takového sportu vykázán. Kdežto opravdový gentleman mnohdy, po vyhraném zápase, pláče několik desítek minut před celým světem, jako tříletý chlapeček. Nebo má desítky pověrčivých, stereotypních manýrů, které jsou na léčbu. No prostě tyhle princezničky jsou kapitola sama o sobě. Když vidím zasopleného vítěze grandslamu, nemilosrdně přepínám, ačkoli jsem mu pět hodin zapáleně fandila. Nemám na to nervy. Od dob McEnroea, vidím v tenise jediného chlapa, Serenu. Ale kecám, Novak je skvělý showman. Takže: krom toho, že nám tento krásný film nabízí mimořádně dobře natočené finálové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 1980, věnuje se také psychickému rozpoložení sportovců v jejich soukromí. Retrospektivně nám nabízí pohled na jejich vývoj od dětství a na relativně malém prostoru docela výstižně ukazuje, čím vším si oba prošli. V kontextu s tímto mě rozesmívá hláška celosvětově proslulého ostravského lehkého autisty Ivana, který utrousil: "Je to jenom sport." Jasně, Wimbledon nikdy nevyhrál a je to VĚČNÁ škoda, počítám, že se nadřel možná víc než oni, ale za to, že pochopil o čem život je, jej budu uctívat navěky. :-) Ve filmu jsou k vidění parádní výkony ústřední dvojice i stále skvělého Stellana Skarsgårda, kamera, střih, scénář, dialogy, výprava, prostě výborné celé, doporučuji i divákům, kteří se o tenis nezajímají. Je to moc dobrý film. Tleskám. (30.01.2019)

Tenis mám rád, hodně rád. A podívat se na takové zajímavé a v závěru hodně strhující sportovní drama, bylo pro mě potěšením i zážitkem. Dvě tak odlišné osobnosti, které se střetnou v epické bitvě. Výborně zahrané, u McEnroea můžeme konstatovat - "Magor hraje magora"... A Stellan Skarsgard nezůstává ve stínu jako důležitá postava ze zákulisí. Trochu kousavě mě napadá, že by nebylo od věci natočit třeba Connors vs. McEnroe... Tady jsme spatřili pouze náznak, to by mohla být ta pravá řežba. (31.01.2020)

No to jsem si dneska zase dal! Filmovej den. Po jednom thrilleru a jednom horroru jsem chtěl zvolnit a vybral jsem naivně tuhle sportovní oddechovku. Depka od začátku do konce. Ale fajnový. Borg se povedl neuvěřitelně, nikdy víc se nepovedlo takhle zahrát živoucí předlohu, Gudnason prostě JE Borg, včetně vystupování, chůze a vizáže, ty dva by od sebe nerozeznali snad ani Björnovi příbuzní. McEnroe už byl o poznání horší, ale to je taky větší oříšek... Jinak je film prakticky jen o Wimbledonu v osmdesátým, občas nějakej ten průstřel do dětství a dospívání obou hrdinů, ale nic extra podstatnýho, o životopisným díle se moc nedá mluvit. (12.01.2020)