Borg/McEnroe

"Slib mi, že už nikdy neukážeš ani jedinou zatracenou emoci. Buď jako papiňák a nic nevypusť ven." A tak se z horkokrevného nerváka Borga stal skvěle namazaný stroj. A jak se z geniálního matematika Johna stal cholerik na kurtu? I o tom je tento snímek a mě to hodně bavilo. Jen s tím slavným finále Wimbledonu 1980 je to trochu slabší. Já sice hodně zapomínám, ale tento zápas jsem viděl v přímém přenosu a nikdy na něj nezapomenu. Prostě je těžké být napnutý, když vím, jak to dopadne. To však nic nemění na tom, že zápas to byl skvělý, posunul vývoj tenisu o pěkný kus dopředu a ve mně vzbudil touhu být nejlepším tenistou na světě. A dotáhl jsem to až na pozici světové Nuly, ale o tom asi nikdo film točit nebude. (02.09.2018)

Asi nejlepší tenisový film. Metz se celkem logicky soustředí především na rozdílné charaktery obou velikánů, přičemž víc prostoru dostává Borg, což ale není ku neprospěchu věci, protože jeho životní cesta je jímavější. A tak tu máme na jedné straně introverta, kterého popularita dohání k úzkosti a extrovertní neřízenou střelu, která upouští emoce nad rámec mezí. Film nabízí i pohledy do zákulisí, kde vládnou sponzoři a samozřejmě dojde na tenisové zápasy, přičemž ten finálový diváka nutí nedýchat. Tiebrerak ve čtvrtém setu patří k nejlepším sportovním sekvencím v dějinách filmu. Herecky je vše ok, ačkoliv od Gudnasona bych čekal přeci jen výraznější záchvěvy mimických svalů. Něco tomu sice chybělo, ale spokojen jsem i tak. 80% (27.01.2018)

POZOR!!! Tentokrát sice žádný bojler, avšak bigotním katolickým homosexuálům mohou při čtení této fundované expertní recenze z některých citově zabarvených substantiv a adjektivních vazeb padat doma ze zdí krucifixy! Pozdravujem uja HOMA, želám veľa nových skvelých reklám zakrývajúcich filmovú publicistiku, a hneď ráno pôjdem Hujdajom do McFucka vyskúšať, či dostanem kávičku, aj keď ukážem holú riť. *** Ač bylo v těch dávných dobách, kdy zrovna začínaly uhelnatět plavuně, mým největším sportovním koníčkem závodně si ukazovat s holkama ve školce přirození, oba aktéry jsem ještě zaznamenal. A to zejména v tom kontextu, že furt někde dávali na piču Lendlovi, u čehož fotr pěkně nahlas kurvoval a ulevoval si i jinými žalostnými vulgarismy, zcela neslučitelnými s pseudomorálkou upjatých šosáckých kokotů a už vůbec s očekávaným slovníkem docenta, doktora a kandidáta vět. Naštěstí se ty verbální odpornosti nikterak nepodepsaly na mém zdravém vývinu a vyrostl ze mě převelice decentní, slušný, něžný, citlivý a beznadějně romantický elegán, co v životě neřekl sprosté slovo, a také upjatý, erudovaný, za všech okolností korektní a nesmírně seriózní filmový kritik, zářný příklad „nové a lepší filmové publicistiky“, který nade vše miluje formální hrátky s jazykem… „Na koulích už to stačilo, jebej se výš, děvko!“ … A proto si vás teď, za úzu sofistikované filmově – teoretické terminologie, mohu dovolit oblažit svým bezesporu objektivním, škrobeným, vysoce odborným názorem a s grácii konstatovat, že to byl, kurva, fuckt vyjebaně skvělý film! Zasraně zábavný, kurevsky dobře zdramatizovaný a popiči natočený souboj autisty a neurotika, dvou největších psychošů tenisové hysterie. A také překvapivě výtečně zahraný. U toho švédského Zgudnasyna jsem si celou dobu myslel, že hraje Toma Hiddlestona, a on místo toho famózně předstíral vycukaného Borga, no a u Šejly LaBlafa se jedná o historicky první roli, v níž nevypadal jako prkenný rozkuřovač režiséra a toho vypatlaného, vzteklého amerického pičuse trefil opravdu dokonale. Sleděm na skandinávském treskovém dortu je pak jako vždy excelentní Stelan a také velmi schopná paní Novotná, která je vizuálně daleko snesitelnějším klonem Ňoumy Rampičové. Prostě vikingové zmákli vynikající nehtohryzné sportovní drama a opět ukázali Holému údu, že to jde i bez pomrdaného patosu a zpičeného kýče. (28.02.2018)

Škoda, že za filmem stojí tvůrci ze Skandinávie. Sice se snažili popsat život jak Borga, tak McEnroea, což se jim v podstatě i podařilo, ale stejně dali přednost Borgovi. A to je hrozná škoda, protože Borg je tady prezentovaný jako bezemotivní a soustředící se robot, který na kurtu předvádí zázraky. Postava McEnroea mi přišla několikanásobně zajímavější a v první půlce filmu to bylo sakra znát. Jakmile ale začal tenisový zápas století, tak jsem veškeré to předchozí představení obou tenistů pochopil do puntíku a užíval si neuvěřitelně precizně zvládnutý zápas, na který byla radost koukat. Závěr mě pak dodělal totálně a utvrdil mě v tom, že tahle jednohubka není úplně marná, jak na mě ze začátku působila. (18.03.2018)

Dost atypický sportovní film, který se soustředí víc na psychiku hráčů než na klasickou šablonu favorit vs. outsider, což by ani v případě takhle vyrovnaných protivníků nefungovalo. Přitom neselhává ani v oněch sportovních momentech. Jenom mi závěrečná bitva po parádním začátku připadala tak trochu zvláštně useklá. Velkým plusem je samozřejmě obsazení obou hlavních představitelů, kteří si to dávají po herecké stránce a zároveň jsou podobní svým reálným předobrazům. Až se nechce věřit, že Sverrir Gudnason není Borgův mladší brácha. (05.06.2020)