Borg/McEnroe

Dost atypický sportovní film, který se soustředí víc na psychiku hráčů než na klasickou šablonu favorit vs. outsider, což by ani v případě takhle vyrovnaných protivníků nefungovalo. Přitom neselhává ani v oněch sportovních momentech. Jenom mi závěrečná bitva po parádním začátku připadala tak trochu zvláštně useklá. Velkým plusem je samozřejmě obsazení obou hlavních představitelů, kteří si to dávají po herecké stránce a zároveň jsou podobní svým reálným předobrazům. Až se nechce věřit, že Sverrir Gudnason není Borgův mladší brácha. (05.06.2020)

Až na závěrečný zápas pěkná nuda. Předtím se tam tenis vlastně vůbec nehraje, jenom během přípravy na ten zápas sledujeme ledabyle poskládané flashbacky ukazující minulost obou tenistů. Co jsem si z ní odnesla: akorát to, že to byli vzteklí magoři. Pokud mi ty flashbacky měly tenisty přiblížit, abych si je oblíbila, tak naprosto selhaly. Na rozdíl od Rivalů mě tihle dva vůbec nezaujali, dál se o ně zajímat nehodlám a na tenis se kvůli tomuhle filmu taky dívat nezačnu. Mimochodem to lomítko v názvu sedí mnohem víc než to "vs" - to proto, že se oba setkají až před zápasem, tedy skoro až na konci filmu. Do té doby je to takhle: kus přípravy Borga + flashbacky/ kus přípravy McEnroea + flashbacky. Díky závěrečnému zápasu ovšem lehce nadhodnotím, jelikož i přesto, že jsem si během sledování zjistila výsledek, pocítila jsem trochu toho napětí. 6/10 (30.05.2020)

Podstatně lepší než nereálně vyhlížející Wibledon s Bettanym. Škoda že si Shia svého času pustil hodně pusu na špacír, protože herec je to nesmírně talentovaný a jeho McEnroe je správně šťavnatý hajzlík. Stejně jako u Rivalů jsme se dostali oběma hlavním hrdinům pěkně pod kůži a sledujeme jejich souboj. 65% (31.01.2018)

Bezvýhradně přijímám tohle sportovní životopisné drama o dvou nepřehlédnutelných velikánech bílého sportu, neb jsem z těch kluků měla při tom strhujícím utkání v roce 1980 husí kůži.. Nahlédnutí do jejich nitra, dětství a začátků je moc pěkně zpracované.. Poklona tvůrcům, povedlo se jim to po všech stránkách.. (30.06.2021)

V širších souvislostech: běháním za míčkem po dvorku= hra gentlemanů. Normální chlap, tzn. s testosteronem, může býti z takového sportu vykázán. Kdežto opravdový gentleman mnohdy, po vyhraném zápase, pláče několik desítek minut před celým světem, jako tříletý chlapeček. Nebo má desítky pověrčivých, stereotypních manýrů, které jsou na léčbu. No prostě tyhle princezničky jsou kapitola sama o sobě. Když vidím zasopleného vítěze grandslamu, nemilosrdně přepínám, ačkoli jsem mu pět hodin zapáleně fandila. Nemám na to nervy. Od dob McEnroea, vidím v tenise jediného chlapa, Serenu. Ale kecám, Novak je skvělý showman. Takže: krom toho, že nám tento krásný film nabízí mimořádně dobře natočené finálové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 1980, věnuje se také psychickému rozpoložení sportovců v jejich soukromí. Retrospektivně nám nabízí pohled na jejich vývoj od dětství a na relativně malém prostoru docela výstižně ukazuje, čím vším si oba prošli. V kontextu s tímto mě rozesmívá hláška celosvětově proslulého ostravského lehkého autisty Ivana, který utrousil: "Je to jenom sport." Jasně, Wimbledon nikdy nevyhrál a je to VĚČNÁ škoda, počítám, že se nadřel možná víc než oni, ale za to, že pochopil o čem život je, jej budu uctívat navěky. :-) Ve filmu jsou k vidění parádní výkony ústřední dvojice i stále skvělého Stellana Skarsgårda, kamera, střih, scénář, dialogy, výprava, prostě výborné celé, doporučuji i divákům, kteří se o tenis nezajímají. Je to moc dobrý film. Tleskám. (30.01.2019)