Reklama

Reklama

Dovidenia tam hore

  • Česko Na shledanou tam nahoře (viac)
Trailer 3

Obsahy(1)

November 1918. Do konca svetovej vojny ostáva len pár dní. Poručík Henri d’Aulnay-Pradelle je napriek tomu ochotný kvôli uznaniu a povýšeniu ísť aj cez mŕtvoly a posiela svoju jednotku do nezmyselného útoku. Tento zbytočný útok na kótu 113 nerozlučne spojí dvoch vojakov, nenápadného účtovníka Alberta Maillarda a nadaného umelca z bohatej rodiny Édouarda Péricourta. Albert skončí po výbuchu zasypaný v zákope a Édouard ho vyhrabe a zachráni. Hneď nato ho ale zasiahne črepina a príde o kus tváre. Toto znetvorenie ovplyvní životný príbeh oboch vojakov aj po demobilizácii. Albert sa stane Édouardovým opatrovateľom a nakoniec spoločne pripravia monumentálny podvod postavený na národnom uctievaní vojnových hrdinov pomocou pomníkov. A poručík Pradelle medzitým nehanebne zarába na štátnej zákazke založenej na exhumácii padlých a na výstavbe vojnových cintorínov. Ich cesty sa tak musia zákonite pretnúť. (Cinemart SK)

(viac)

Videá (3)

Trailer 3

Recenzie (66)

ibeh 

všetky recenzie používateľa

Zajímavě zpracovaný protiválečný film, pro mě občas dost polopatický. Ale bonusem je období konce 1. světové války a těsně po ní i originální příběh. Moc vyvedená scénografie, kostýmy, kamera i hudba. Musím vyzdvihnout výborný herecký výkon samotného Dupontela v roli účetního, pěkně se sám zrežíroval :) Natočeno s francouzskou lehkostí. ()

Cafú 

všetky recenzie používateľa

Omlouvám se za případné spoilery. Dlouho jsem z kina neodcházel tak rozladěn, jako po tomhle filmu. Knihu jsem nečetl a ani číst nebudu a pokusím se vysvětlit proč. Ne náhodou jsou doposud uvedené Dupontelovy filmy tak špatně hodnoceny. Režisér, scénárista a zároveň hlavní protagonista mě nepřesvědčil ani v jedné z těchto rolí. Začněme samotným příběhem. Ten začíná na konci první světové války a rozvíjí se hlavně po ní. První záběry ze zákopů a zákopových bojů vypadají velmi realisticky a divákovi se při těžké heroické hudbě tají dech. To až do chvíle než přijde na řadu dech koňský. Hlavní hrdina je zasypán zeminou, kde mu je jediným zdrojem kyslíku právě koňská zdechlina. Scéna, jak z Revenanta, ovšem s tím rozdílem, že by jej natáčel někdo z Monty Pythonů. Takže z existenciální tragedie se najednou stává černá komedie. Fajn, může být. To by ovšem nesměl film pokračovat dál. Druhý z hrdinů přijde o kus obličeje, což musí být jistě nepříjemné. Ovšem z tohoto druhého hrdiny se tak nestává jen stvůra fyzická, ale i duševní. Sebestřednost, sobectví, arogance, marnivost atd. jsou této postavě naprosto tolerovány, protože je prostě postižená a nevíc je ještě umělcem. Tito lidé si přece zaslouží dvojnásob uctivého zacházení. Dokonce ikdyž vymyslí podvod, kterým napálí pozůstalé po padlých z války, je to naprosto v pořádku. Přece vymyslel brilantní plán, jak někoho podfouknout (zvláště ty bohaté) a to my máme rádi. Dokonce jeho přítel napadá veterány z války, aby je připravil o jejich peníze. Ale fandíme těm roztomilým podvodníčkům. Jednak jsou to hlavní hrdinové, pak k nim také na návštěvu přišla roztomilá holčička, která jako jediná rozumí mluvě postiženého a především ten padouch, proti kterému bojují, je ještě mnohem horší oni sami. V jedné osobě jde o krvežíznivého velitele ze zákopů, chamtivého podnikatele v pohřebnictví (kde je společníkem otce postiženého) a záletníka, který podvádí svou krásnou ženu (jež je zase sestrou toho postiženého). Proto jistě odpustíme hlavnímu hridnovi, kterého hraje Dupontel, že zapříčiní padouchovu smrt. Jenže, jak s dějem dál? Zatím tam není žádné morální ponaučení, kterým bychom mohli obhájit existenci tohoto filmu a zřejmě i knihy. Nebojte, na konci se klišoidní dramtičností nešetří. Aby dal zfetovaný postižený hrdina svému otci životní lekci, že vztahy jsou víc než peníze, spáchá přímo před ním sebevraždu. Dupontel prchá se služebnou padoucha a tou malou holčičkou do severní Afriky, kde je dopaden a vyslýchán. Řeknete si, že je konečně spravedlnosti učiněno za dost. Jenže velitel četníků během vyprávění hrdiny zjistí, že jedním z vojáků, se kterým Dupontel bojoval, byl jeho synem. Pak následuje scéna, jak vystřižená z devádesátkových krimiseriálů, kdy nechá Dupontela prchnout s desetimnutovým náskokem. Byť jsou film a jeho předloha zasazeny do doby 100 let zpátky, spíše vypovídá o dnešní bezpohlavní době bez jakýchkoli ušlechtilých hodnot a idejí. 10% ()

Reklama

simply 

všetky recenzie používateľa

Čas od času se ráda podívám na artovku nebo náročnější film, o kterém potom ještě dlouho přemýšlím. To je přesně případ snímku Na shledanou tam nahoře. Vizuální stránka snímku je nádherná, stejně jako jeho nostalgická atmosféra. Trochu mi vadila délka filmu, kdy hlavně v prostřední části bylo množství hluchých míst. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Albert a Édouard sice pocházeli z radikálně rozdílných společenských poměrů, přesto se spřátelili, protože se sešli v zákopech 1. světové války. Aby si smůlu vychutnali až do dna, na sklonku krvavých válečných událostí slouží pod ambiciózním bezohledným kariéristou, který se chce proslavit a vybudovat postavení na mrtvolách svých podřízených. Narozdíl od svých kamarádů se dočkali míru. Jeden z nich je sice zohavený, druhý nezaměstnaný, chudý a opuštěný, ale spousta jiných dopadla ještě hůř. Pokud nemáš štěstí, musíš mu jít naproti, a tak vznikne nápad využít vlastenecké euforie a trochu se přiživit na pokrytectví mocných. Jenže svět není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, co představují vaše nejhorší noční můry. Na shledanou tam nahoře je v neposlední řadě komedie. Zdráhal bych se použít termínu černá, protože tohle označení se obvykle pojí s určitou dávkou cynismu, a tohle není cynický film. Je to komedie o smutných věcech a lidských tragédiích, se kterými se musíte poprat a vyrovnat. Dupontelův snímek je ale žánrově mnohem rozkročenější. V úvodní části kupodivu funguje i jako působivý válečný film, který na malé ploše dokáže zprostředkovat hrůzy a beznaděj 1. světové války. Především je to ale výtvarně pozoruhodný snímek se zvláštní poetikou, který poněkud připomíná práce francouzského kolegy Jeuneta. Oproti němu je ale Dupontel civilnější, nepracuje tak výrazněs groteskou ani ho neokouzlují kamerové filtry. Není zkrátka takový hračička, zato umí mistrovsky pracovat s lidskými emocemi, dokáže dojmout a vyvolat katarzi, pobavit i přimět k zamyšlení. Na shledanou tam nahoře je jeden z těch filmů, které představují v nejlepším smyslu slova podívanou, kde by měl filmový fanoušek upřednostnit filmové plátno. Za mě pět hvězdiček jako vyšitých a přesvědčení, že jsem viděl nejlepší francouzský film letošního roku. Celkový dojem: 95 %. Pokud jsem použil příměr k dílu Jeana-Pierra Jeuneta, má i tenhle kousek slabinu pro ty diváky, kteří upřednostňují děj před atmosférou. Poetická atmosféra tady někdy má navrch nad dramatičností a příběhem. ()

Morholt 

všetky recenzie používateľa

Příběh dobrý, ale zpracování pro mě bylo místy těžko uchopitelné. Mix žánrů od protiválečného přes jemnou komedii po absurdní melancholické drama na mě nepůsobil tak úplně konzistentně. Nicméně Dupontel měl šťastnou ruku při obsazování herců, nádherná je obrazová stránka věci a samostatnou kapitolou jsou masky, kterými si jeden z hrdinů zakrývá znetvořenou tvář. Potěší smutný, dojímavý i šťastný konec, který do určité míry charakterizuje celý film. 70% ()

Galéria (33)

Zaujímavosti (8)

  • Španielske noviny El País uviedli: "Albert Dupontel vie, že čierna komédia nemusí byť len cynická a jeho film nachádza svoju dušu v maskách, ktoré komunikujú emócie jednej z jeho postáv." (Arsenal83)
  • Keď Edouard Péricourt (Nahuel Pérez Biscayart) skočí z budovy, v pozadí je viditeľná vysvietená Eiffelova veža, čo však nebolo možné až do roku 1989, kedy ju rozsvietili prvýkrát. (Arsenal83)

Súvisiace novinky

43. César Awards - výsledky

43. César Awards - výsledky

03.03.2018

Předávání francouzských filmových cen César, letos v pořadí již čtyřicátých třetích, se konalo v pařížské koncertní síni Salle Pleyel, provázeli jím herečka Vanessa Paradis a komik Manu Payet.… (viac)

Reklama

Reklama