2010: Rok prvého kontaktu

Proti Kubrickově 2001 podstatně konvenčnější, avšak brilantně zvládnutá sci-fi a jedno z nejlepších pokračování, co znám. Psychologie postav sice mohla být propracovanější a film není zrovna tak pohlcující, jako legendy žánru, ALE - miluju sci-fi, miluju mysteriózní filmy, miluju vesmír a od Druhé odysey jsem dostal zákusek, obsahující všechny zmíněné příchutě v bohatém množství. Scénář je jeden z nejsilnějších prvků - prakticky znemožňuje nudu a skvěle graduje v druhé polovině. Pochvala patří taktéž trikům a několika sugestivním scénám, především přechodu kosmonautů mezi Leonovem a Discovery. Kapitolou sama pro sebe je famózní závěr, který je u mě v žebříčku sci-fi scén a panorámat zatraceně vysoko. Nádhera. Kdyby se takových filmů točilo víc, má sci-fi duše by hned usínala šťastněji. 9/10. (27.12.2006)

Přes úpornou snahu se mi z hlavy nepodařilo na dvě hodiny vytěsnit povědomí o existenci Kubrickova meisterwerku, načež bylo obtížně snobsky neohrnovat noc nad „ne až o tolik lepšími“ triky, myšlenkovou plytkostí a častou doslovností (v závěru je dokonce vyřčena nejpravděpodobnější „funkce“ monolitu). Nicméně, obdivuji Hyamsovu tvrdohlavost a dobře si uvědomuji, že vzhledem ke svým možnostem natočil pozoruhodný film, který nejvíce trpí tématickou rozvětveností. Země žhne stále trvající (a ne již tak) studenou válkou, posádka složená z Američanů nehovořících rusky a Rusů hovořících anglicky řeší vzájemnou nevraživost, HALovy psychologické hry a řadu problémů rázu technického, případně metafyzického (Dave Bowman ještě neřekl své sbohem). Vzniklo stylově čisté, bohužel obsahově přeplácané sci-fi, jež postrádá „nadsmyslové“ scény dvatisícejedničky, ale zároveň elegantně krouží kolem svých hloupějších žánrových spřízněnců. Zajímavé je složení posádky (Helen Mirren jsem nepoznal vůbec, Jana Třísku okamžitě), zajímavá je i pointa, která vám rozžhaví mozkové závity obzvlášť při znalosti originálu (byl poslední záběr symbolem kompletně nového začátku?), cokoliv sebezajímavějšího ovšem nezvrátí fakt, že i kdyby třeba vznikla Třetí, Čtvrtá a Pátá, Vesmírná odysea bude navždy jenom jedna. 70% Zajímavé komentáře: tron, 902 10 (01.08.2011)

Metafory a metafyziku nahradila doslovnosť a priamočiarosť. Ako sequel je to teda skôr sklamanie, ale ako samostatný film s náväznosťou na originál, ktorý je adaptáciou, čiže ak má niekto problém so snahou o vysvetlenie toho, čo vysvetliť nechceme, tak sa treba obrátiť viac na Clarka, ako na Hyamsa, u mňa jednoznačne boduje. Atmosféra a dobové triky ma uchvátili. Ani nie dokonalosťou, pochopiteľne, ale proste tým pocitom blaha, že som niekde s posádkou vo vesmíre a prežívam s nimi úžasné dobrodružstvá. Prieklatím tohto filmu je samozrejme nedostižná aura okolo jeho prequelu, s tým ale nič neurobíme a najlepšie je to vôbec neriešiť a ďalšiu vydarenú výpravu do hlbín vesmíru si proste iba patrične užiť. (29.06.2016)

Kubrickova 2001 by s Hyamsovou 2010 údajně vůbec neměla být srovnávána. Ale proč ne? Natočí-li někdo film, který rozvíjí příběh předchozího snímku, je srovnávání vždy na místě. Peter Hyams měl od začátku projektu těžkou pozici. Buď se vydá ve šlépějích geniálního vizionáře Kubricka a zachová pro pokračování jeho vypravěčský styl s minimem dialogů, přičemž jej kritika semele za to, že nevnesl do Clarkova vesmíru nic nového, nebo se na 2001 nebude ohlížet a natočí pokračování po svém, za což ho kritika opět pořádně vyplísní. Buďto se na pomyslné křižovatce vydá cestou do již částečně prozkoumané země zázraků, a nebo se nechá vést cestou druhou, u níž není jisté, kam jej dovede, ale může to být i pustá poušť. Hyams, který má mimochodem na seznamu úspěšných projektů zajímavé sci-fi KOZOROH 1, zvolil cestou druhou a dorazil, kam dorazil. Kde byl Kubrick zasněný, mysteriózní a kde nechal divákův mozek, ať si ony vizuální orgie sám přebere, tam je Hyams klišovitý a doslovný, takže prostoru pro divákovu představivost a intelekt je pomálu. Zatímco Kubrick si liboval ve vybělených interiérech, kde se promenádují elegantně oděné stevardky, Hyams klesl do atmosférického balastu osmdesátých let, kdy se každý vesmírný koráb vyznačoval potemnělými interiéry a posádkou oděnou do šedých košil. 2010 se snaží být zbytečně akční a to na úkor estetického zážitku; a Hyams si ani neodpustil šíření zvuku ve vakuu, za což mu měl Clarke od plic pořádně vynadat. V jiných filmech bych to zkousl, ale v něčem, co obsahuje podtitul "vesmírná odysea", v žádném případě. No a zakončení s novou formou života a monolitem? Dejte mi do ruky kameru a vyprodukuju něco lepšího. Jen si představte Zarathuštru, znějícího při pohledu na konjunkci měsíců u Lucifera a následný přesun na Europu, kde se za východu nového slunce scházejí u tajemného monolitu záhadné bytosti, naplněné zvědavostí a touhou překonat možnosti vlastní rasy... Suma sumárum, Hyams natočil naprosto rutinní sci-fi, kde se počet zajímavých momentů dá spočítat na prstech jedné ruky. Pokud by nešlo o pokračování Kubrickova veledíla (které mimochodem považuju za nejlepší film všech dob), tři hvězdičky by byly asi zasloužené. Ale takhle opravdu ne. (502.) (05.08.2009)