Na prahu války

Film je skutočným príbehom o živote mierového aktivistu Franz Jägerstättera (Franz Huber) zo Sankt Radebundu v Hornom Rakúsku. Thomas Merton (americký kňaz a spisovateľ) ho vytiahol zo zabudnutia a zaradil kapitolu o ňom do svojej knihy Viera a násilie (1968). Už v roku 1971 vytvorila rakúska televízia v koprodukcii s nemeckou ZDF televízny film pod názvom Der Fall Jägerstätter. Následne v roku 2011 bol natočený dokument Franz Jägerstätter: Mann des Gewissens, (Franz Jägerstätter: Muž svedomia). Po vydaní Franz Jägerstätter: Letters and Writings from Prison (Väzenské listy a spisy) spracované v roku 2009 jeho bibliografkou Ernou Putz od nej získal Terrence Malick autorské práva na natáčanie filmu Skrytý život (Ein werborgenes leben) 2019. Film nám rozpráva príbeh človeka, ktorý sa drží svojich zásad a princípov až do svojej smrti. 12.3.1938 vstúpil nemecký wehrmacht do Rakúska a bez jediného výstrelu ho obsadil, tým sa stalo súčasťou Tretej ríše. V apríli sa konali v Rakúsku voľby a v nich jednohlasne anexiu Nemeckom schválili. Jediný, ktorý bol proti enexii v St. Radegunde bol Jägerstätter. Nemohol byť dobrým katolíkom a zároveň aj nacistom. 17.6.1940 narukoval do Wehrmachtu a v apríli 1941 na zasiahnutie starostu dediny bol prepustený aby mohol pracovať na farme. Práve v tomto období sa začal lámať jeho svetonázor. 23.2.1943 bol opäť povolaný do armády, nastúpil 1.3.1943 ale odmietol vykonať vojenskú prísahu a sľúbiť vernosť Hitlerovi. Nasledoval proces zatknutia, vojenského súdu a 6.7.1943 bol odsúdený na smrť za podkopávanie vojenskej morálky. Popravený bol 9.8.1943 v Berlíne Charlottenburgu. Ešte nejaké perličky. Vo filme boli použité aj filmové ukážky z nacistického propagandistického filmu Leni Riefenstahl „Triumph des Willens“ (Triumf vôle) z roku 1935. V Tretej ríši za odopretie zloženia prísahy Hitlerovi z náboženského presvedčenia bolo zatknutých viac ako 30 000 vojakov a z toho takmer 25 000 bolo popravených. (28.02.2020)

(5.5/10). Jak píšou ostatní kolegové.. Na tento film musíte být připravení a já zřejmě nebyl.. Ať už jde o přepálenou stopáž, a nebo o dlouhé táhlé záběry v tichu.. Ale i přes tuto skutečnost jsem film ani náhodou nepustil k ledu, přistoupil na jeho hru a po několika pauzách jsem to dokoukal.. Výsledek? Velice citlivé a jemné zachycení hrůz, které II. světová válka přinesla. To nejlepší co tento film nabízí je bez pochyby hudba, která je naprosto úchvatná a její jemné tóny skvěle vyplňují většinu času převládající ticho. Nesmím také opomenout nádherné prostředí ve kterém byl film natočen a také mi přijde fér vzpomenout autentické zachycení farmářů a jejich každodenního chleba. (14.06.2020)

Asi najkrehkejsi protivojnovy film vobec. Po dlhych rokoch Malick konecne zase pochopil, ze jedinecny a uchvatny rukopis nestaci, ale potrebuje k filmom aj napojenie na divaka. A som za to rad. Jedine, co mi tam vadilo, ze na to nebol vacsi budget a mozno to mohlo byt o 10 minut kratsie. Inak opat uchvatna filmarcina, plna podnetnych myslienok a tentoraz aj strhujuceho pribehu. Posledna pol hodina ma dostala na kolena a pri najsilnejsom "I love you" za dlhe roky som dostal emocne KO. Ale aby ste neboli prilis nateseny, tak je to samozrejme stale hardcore art. 9/10 (06.03.2020)

Je to slušné, ale rozhodně ne pro každého. Terrence Malick natočil dílo, které si určitě najde velké množství odpůrců. Na druhou stranu musím přiznat, že mě překvapilo doposavadní velmi pozitivní přijetí ve zdejších komentářích. A Hidden Life je totiž poetický film se vším dobrým i špatným co k tomu patří a pokud k němu divák přichází nepřipraven, může být cesta k jeho příjetí kostrbatá. Takovým divákem jsem i já. Úplně první potíž, kterou jsem se tímto filmem měl je jeho jednoduchost. Myšlenky, které podává skrze ústa jednotlivých postav jsou děsivě banální, ba, pokud to trochu přeženu, urážející. Často je podání některých myšlenek podbízivé až kýčovité. Kamera se pomalu posouvá, aby v celku zabrala nádherné lokace a chraplavý hlas přednáší fráze typu: Ten kdo stvořil tenhle svět, stvořil i zlo. Laciné je například i zmlácení dozorcem, které máme možnost sledovat očima hlavní postavy. Další věcí, která mě zaujala, je až adorování obrazu. Mizanscéna je tu pečlivě budovaná, ale záměrně neposkytuje malebnou ani romantickou atmosféru, ke které by snad alpské prostředí mohlo svádět. Malick nabízí krásné scenérie, ale mírnou desaturací barev, centralizací postav a destrukcí obrazu pomocí zvoleného ohniska nebo častého používání rybího oka jde rozhodně proti proudu obyčejné líbivosti. Používáním ne úplně tradičních záběrů - ať je to například zabírání postav bez hlav, či časté podhledy - se mu daří dostat do víru dění a divák má tak téměř pocit, že se v tyrolské vesničce ocitl osobně. To co se Malickovi povede ve stránce vizuální se mu však nedaří zvukově. Použití angličtiny znovu zmiňovat nebudu, chápu jej, i když nepůsobí příliš přesvědčivě. Nevhodně pak ale působí částečné podbarvení němčinou, která většinou doplňuje jako ten špatný jazyk negativní dojem z několika scén. Howardovo hudební podbarvení je klasickou, a občas dost násilnou, nápovědou k tomu, jaké emoce má scéna vyvolávat. Terrenci Malickovi se tak podařilo natočit téměř až agrikulturní poém, který nastoluje jednu důležitou otázku: Může být něco takového jako otázka morálky vůbec banální? (10.05.2020)

Jdi a dívej se, Deník venkovského faráře, Zánik samoty Berhof, Armáda stínů, Ať žije republika, Strom na dřeváky, Démanty noci, A co dále Baltazare, Diktátor, Obchod na korze nebo třeba seriály Bratrstvo neohrožených (pokud si ho správně pamatuji), Svět ve válce a Heimat - u Skrytého života jsem si neustále domýšlel témata, děje a postavy z těchto filmů. A také naopak: imaginárně jsem si přenášel zdejší dvě hlavní postavy i s jejich příběhem do světa těchto filmů. Čím víc jste jich viděli, tím víc se vám to bude líbit. Obohacující zážitek. V neposlední řadě to funguje jako polemika ke Scorseseho Mlčení! (03.05.2020)