Škrtič z Martfű

Maďaři a HBO nám připravili celkem zajímavý příběh o jednom ze svých masových vrahů. Film se navíc odehrává na přelomu padesátých až sedmdesátých let, takže se do vyšetřování protly i události z potlačení povstání v Maďarsku a následně se objeví i okupace ČSSR. Filmaři si dali se znázorněním doby celkem práci, vše vypadalo správně staře a dobově jen na těch autech bylo vidět, že se jedná o dnes opečovávané veterány, protože každé z nich včetně linkového autobusu se lesklo čistotou, novým nátěrem a z pochromovaných nárazníků šla záře jak ze stříbrných amerických autobusů linek Greyhound. A to je dosti v kontrastu se socialistickým způsobem údržby, čistoty a vůbec ... Herci ač neznámí hráli dobře, vrah vypadal až sympaticky... Mně mrzí dvě věci. Dlouhá stopáž a i kdyby tedy film měl trvat 2 hodiny, dost se vlekl. Ačkoliv se jednalo o dost hutné téma, film prostě postrádal napětí. Konec pak byl jak z rychlíku, takže spíše než dojmy z kvalitního thrilleru mám chuť ohodnotit spíše preciznost kulis a prostředí... Dávám tedy za 3 kousíčky bezpečnostního skla. * * * (30.07.2017)

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat. (31.03.2018)

Zatímco nevinný sebemrskač je obšťastňován násadou od záchodového zvonu, jiný si na svobodě drze užívá justičního omylu a pozvedá čabajku v případě deviantního vzrušení.. Filmové zpracování případu Pétera Kovácse alias „Monstra z Martfü“ si něco možná zbytečně přidává v rámci dramatizace (manželka vraha omylem jako oběť napadení, vztah detektiva se sestrou odsouzeného), ale dusná atmosféra časů po Maďarském povstání a nepříjemné pocity, když škrtič uspokojuje své potřeby, tomu dodávají na intenzitě. Chtělo to jen jistější režisérskou ruku při opisování západních vzorců a možná i větší důraz na linii vyšetřování v kompetenci soudruhů, kteří kromě toho, že neměli laboratoře CSI, museli i politicky myslet.. (19.03.2019)

Téma zajímavé (sexuálně motivovaný sériový vrah v socialistickém Maďarsku podle skut. událostí – takový menší Čikatilo nebo Straka…všichni tihle sebestřední bastardi jsou si ve svém psychopatickém naladění dosti podobní – viz třeba Drbohlavovu PSYCHOLOGII SÉRIOVÝCH VRAHŮ). Ovšem jde o film s všemi nešvary televizního formátu – ač zřejmě o televizní film nejde. Křečovité herectví, místy snaha o ozvláštnění končící spíše podivně matoucím dojmem, neschopnost ukázat více, než jen povrch – ve smyslu obecně psychologickém i ve smyslu zobrazení samotného tématu či jeho politického nebo společenského rozměru, často laciné ústupky filmovému vyjádření. (31.03.2018)

"V této zemi žádní sérioví vrazi nebudou!"  Rád jsem se po čase podíval na kvalitní retro kriminálku, vracející se do minulých let poválečné / socialistické éry ve východním bloku. Jestli jsem měl chvílemi v první čtvrtině dojem vesměs tradičního počinu na téma pátrání po sériovém vrahovi, další vývoj filmu mi tento pocit naštěstí naboural. Neznám okolnosti skutečného případu, ale za výborný tah směrem k nejistotě až dočasné mystifikaci diváka považuji fakt, že vrah a nevinně odsouzený jsou si vzhledově a fyzicky nesmírně podobní a že se rovněž setkají v jedné scéně, po níž lze je plně od sebe odlíšit. Vůbec se mi líbilo postupné dávkování informací a odhalování četných záhad, nejasností a dalších náznaků, které v průběhu sledování vytvářely otazníky, napětí a další očekávání. Cosi hříšného vězí i na straně policie, jejíž vyšetřování přeci jen probíhá v politicky pohnuté době 50. let, a dalším hodně zajímavým motivem se stává krucinální otázka, nakolik lze za zločin pokládat i falešné přiznání k vraždě, umožňuje-li skutečnému vrahovi pobývat vraždit na svobodě dál. Film mi vedle atmosféry a hereckých výkonů připadal dostatečně na výši i po psychologické stránce, včetně komplexního vykreslení postavy vraha se záhadnou identitou, který se občas paradoxně stával až sympatickým, a více scén kolem vražd a jiného násilí se blíží i k horroru, byť sám bych asi tyhle žánry na první místa v hlavičce nedával. [80%] (31.08.2024)