Vládci chaosu

Abyste dokonale pochopili hloubku charakterů ve filmu prezentovaného výkvětu sveřepých norských intelektuálů každým coulem, předkládám nejprve fundovaný zpěvný překlad roztomile romantické a oduševnělé lyriky kultivovaného chlapeckého kvarteta Mrzačení, a sice rozkošné plísně s názvem Nekrochtíč. Taxi pro začátek do uchu libých tónů průmyslové frézy s vymlácenými ložisky společně rozverně zanotujme procítěným barytonem v plném rozsahu akutní hnisavé laryngitidy. Tři, čtyři, tralala tralala: “Toužím po tvé smradlavé mrtvole, nic mě tolik nerozpálí, ty vole, než mrdat tě, až ti prasknou kosti, další by měla chcípnout. Kape mi z kokota, když mrdám tě na dřeň, už to moc nedávám a z tebe, pomalu mi pěkně jebe. Refrének: Nekrochtíč, nekrochtíč, camcarýja umc. Žeru maso tisíce mrtvol krvesajných bezkundých jeptišek, vnitřnosti se jí derou z prdele, zatímco lížu její slizkou piču a za kozy ji držím vesele. Refrének: Nekrochtíč neckrochtíč, jen pojď, ty pozérská mrtvolo a chcípni znovu, camcarýja umc“. Tak co? Taky cítíte ten hluboký podtext metaetické filozofie v úchvatném obalu nejčistší strukturální sémantiky, jež může pocházet jen z hlavy opravdového Müslitele? A to jste ještě neslyšeli megahit Mrdání vnitřností motorovku, který si přeložíme příště! Já si tedy myslím, že Black metal je jinde, a že tenkrát, zanořen až po koule v Oslu, jen tandem deviantních neonanicistických norských vypatlanců ve složení Retardymous a Tupernes stvořil svým mentálním moulinexem cosi, co si konečně mohou neméně nadaní řezničtí učňové s Mordorem v jinak prázdné hlavě pobrukovat u erekce na jatkách při pomalém bourání skotu žabikuchem. A paxe nám kluci tak dlouho kočkovali o to, kde je větší a populárnější dement, až Tupernes Retardymouse živočišně opíchal. Což se ovšem nakonec ukázalo jako geniální marketingový tah, protože se kohorta vymaštěnců se smyslem pro rytmiku, melodiku, sofistikovanou lyriku a éšestkové vokály zjevně během Tupernesovy patnáctileté „nápravné“ rekreace v norském Hiltnu přemnožila, paradoxně vystřelila prodeje pekelně odporného Burzumu do nebeských výšin a z vymletého vraha udělala kult. Jak příznačné a poplatné době! Nicméně filmový pomníček se nekonal, jak nám tu vnucuje zjevně Vargofilní obsah, kluci se celé historky zhostili objektivně a prostě bez příkras vykreslili ujeté lopatistické pičusy jako ujeté lopatistické pičusy, které Kohen s Kulkinem i skvěle vystřihli. Jen ten Rory byl trochu kástingová minela. Je totiž tolik podobný svému oslizlému bratrovi, až jsem při pohledu na něj každou chvíli čekal, že začne klást žertovné pasti na nějaké přitroublé blackmetalisty, kteří se mu vloupali do holobytu. (05.04.2019)

Naprostá pecka, ale samozřejmě jen pro ty, kteří tenhle humus neposlouchají (pokud vy ano, neznám vás). Jednak vám může být jedno, že tvůrci neměli práva na skutečné "songy", protože rozdíl stejně nepoznáte, a jednak proto, že se můžete protagonistům filmu (což jsou všechno naprostí idioti) smát. Metalisti jsou obecně druhou nejsměšnější hudební subkulturou (hned po ortodoxních soundtrackářích), ale tito konkrétní jsou ještě o level výš. Samozřejmě jde o hodně hořký smích, když víte, že se to vše skutečně stalo. Film hladce skloubil brutalitu a humor, každá drsná či patetická scéna je hned shozena nějakým vtipem, a normální podkresová hudba (méně profláklé songy od Sigur Rós a jeden nejprofláklejší od DCD) tam skvěle zapadne. Bonusový bod tvůrcům za to, jak hezky vytrolili největšího nácka Vikernese obsazením židovského herce. (10.03.2019)

Kdyby měl divák věřit tomu co vidí na plátně, byl by pak celý slavný norský Black Metal záležitostí nevyzrálých, ustrašených, latentně homosexuálních a pozérských chlapečků ze spořádaných rodin, kteří si dávají temné (a dětinské) přezdívky, po pár pivech se objímají s kamarády a vyřvávají "Hail Satan!", aby se potom vrátili domů k maminkám na večeři (koule mělo z téhle bandy jen pár z nich a Culkinův Euronymous mezi nimi nebyl). Jelikož historie metalu (jakéhokoliv) opravdu není moje parketa, nelenil jsem, zagúgloval, no a dospěl k názoru, že celý film je spíš scénáristický výcuc a podbízivá komerčárna než realita a nemá cenu ho brát vážně. Ale jakožto svědectví o jedné subkultuře, natočené "na motivy skutečných událostí" a se dvěma zajímavými vraždami nožem, je to vcelku koukatelný kousek. (19.05.2020)

Spousta lidí tu nadává, že film je historicky nepřesný a paradoxně stejní lidé hodnotí Bohemian Rhapsody plným počtem. Podle mě je snímek nadprůměrný po všech stránkách a jestli je to historický přesný nebo ne, to už záleží na úhlu pohledu - Varg nebo Euronymous. Vargův pohled je mimo jiné vysvětlen ve snímku Until the Light Takes Us. Čí verze je pravdivá? Nikdy nezjistíme... (16.04.2019)

Heslovité scény nahňácané do neumělého celku. Nějaký děj to začalo mít až ve chvíli, kdy ústřední dvojice začala soupeřit o to, kdo je víc black metal. Co tady asi chybělo nejvíc byla hlubší charakteristika postav. O jednotlivých aktérech se člověk dozví akorát to, že mají rádi tvrdou muziku a že jim všem šplouchá na maják. Nic víc. Postrádal jsem i hudbu. Na to, že je to o žánrové legendě, jí tu bylo zoufale málo. Každopádně přes kritiku se na to dalo koukat. Některé sekvence měly něco do sebe a nešetří se v nich brutalitou, Culkin v hlavní roli docela ušel a vzdor všemu se člověk občas zasměje a je jedno, jestli to mělo nebo nemělo být záměrem. Nicméně od režiséra, který vzešel z branže, bych čekal něco víc. 50% (19.04.2019)