Muži v offsidu

Vidím zde překvapivě nízké hodnocení, ale pro mne tahle filmová klasika znamená jednu z nejlepších komedií počátků českého zvukového filmu. Uvědomme si, že zvuk poznal film teprve roku předešlého. Opět se ukázalo, jak S. Innemann u řady filmů pohořel, aby mezitím udělal věčné filmové dílko, kterému se aspoň naše generace od srdce zasměje. Muže v ofsajdu mám kdesi ve své knihovně a patří tam plným právem, neboť je to knížka s Poláčkových nejlepších. Když ji čteme, nutně si představujeme rozšafného pana Načeradce - skvělý Haas, vášnivého fotbalisty - teoretika Emana Habaáska - E. Fialu, sdílející postel se svým otcem, ve skutečnosti stejně starým J. Plachtou. Jednu ze svých nejlepších kreací zde zahrála moje milovaná Bettynka Kysilková, nechtěného ženicha si zahrál nenápadný Jaroslav Vojta. A ještě nesmím zapomenout na maličkého Františka Říhu a jeho radost nad tím, že konečně vidí zelený trávník. Ostatní hráli průměrně (Štěpničková, Nolloová) či standardně (Pištěk). Rozhodně ne nezajímavou roli sehrálaJožka Vanerová. prostě - herecký koncert, na který se dá dívat zas a znova. (18.03.2016)

Rozhodně zajímavá sonda do života prvorepublikových fotbalových nadšenců a zároveň nezkreslený pohled do jejich života, rodinného zázemí a vztahů. Ačkoliv mi fotbalové prostředí není blízké a časté používání žargonu ve všech jejich životních situacích jsem si občas musela "přeložit", tak díky tomu zbytku, tedy příběhu mladého nezaměstnaného, ale strašně ukecaného chlapíka, a jeho mladé slečny, jsem se docela dobře bavila. A pak samozřejmě Hugo Haas jako židovský majitel obchodu a jeho rodinka, to bylo nečekané a osvěžující, stejně jako vidět dávno ztracené pražské lokace. (09.08.2023)

"Celá rodina pohromadě. Smí se to vůbec? Já bych to policejně zakázal." Perla české kinematografie. Nebýt příšerné kamery, která Jindřicha Plachtu zabírá jenom od krku dolů, bylo by to za 5*. Zajímavost: Karel Poláček souhlasil s natočením filmu jen pod podmíkou, že roli pana Načeradce bude hrát jeho přítel, Hugo Haas. (20.11.2008)

Česká komedie z počátků zvukového filmu. Ovšem to, že se zvukové filmy v Československu točily teprve dva roky, na ní vůbec není vidět! Zásluhu na tom má určitě hlavně Hugo Haas (na třicet rozhodně nevypadá), kterému psal Poláček scénář nepochybně na tělo. "Co se chce po mně? Chce se ze mě trhat kusy nebo co?" se stalo naším rodinným heslem. Ale i (nepochybně) občas improvizující Jindřich Plachta - a pak hlavně Poláčkův jazyk. Pak člověk odpustí i Jiřině Štěpničkové její prkennost. "Ó zelený trávníku, tak jsem tě vídal ve svých snách!" (17.05.2002)

Jakožto právověrný Slávista nemohu opomenout Haasovo vkusné přívrženství i některé stařičké fotbalové záběry, které jsou sice "namontovány" do příběhu lehce neobratně, ale rok vzniku snímku leccos ospravedlňuje... Nakonec tedy poměrně příjemný "přepis" knihy Karla Poláčka se sympatickými protagonisty, optimistickou atmosférou a v neposlední řadě příšernými dresy dělnické Sparty... ale co: nakonec mi "můžou bejt ukradený", viz skóre: │6:0% (21.04.2007)