Obyčajná tvár

Ale nemohu se zbavit dojmu, že se mně za každou cenu snažili podbízet kartony papírových kapesníčků. Jinak ten klučina hrál přirozeně a já osobně bych to pouštěla ve školách jako povinný film, protože děti s tělesnou a jinou vizuální odlišností nebo vadou u jiných se setkávají často a mnohdy neví, jak se mají zachovat. (05.02.2018)

Wonder určitě žádný zázrak není. Je to jeden z těch filmů, který se vás svou miloučkou sentimentalitou bude ustavičně snažit rozbrečet, ovšem je to ale zároveň film, který na to jde chytřeji než jiné. Příběh sympatického klučíka s obličejovou vadou dost trefně a zajímavě poukazuje na obecně známou věc, že bychom neměli soudit podle vzhledu, nýbrž podle povahy. To, co však činí tenhle příběh ještě o něco lepším než podobné fliky (a že jich je dost) jsou ostatní členové chlapcovo rodiny - Wilson a Robertsová jsou nesmírně líbiví rodičové, stejně tak se povedla starší sestra, která se zas, v kontrastu se svým mladším bráchou, snaží vymanit z pozadí, plus klidně bych ocenil víc scén mezi ní a matkou, to bylo super. Propojení vztahů mezi všemi členy rodiny je nejsilnější stránka filmu, přičemž mu to vyšlo setsakramentsky dobře. Snad jen bacha na ty přílišné nálevy kýče a sentimentality, těmhle líbivým dramatům to spíš škodí. Slabší 4* (10.02.2018)

"Obyčajná tvár" je film o chlapcovi Augustovi Pullmanovi, ktorý sa narodil s vadou tváre. Pre svoje estetické postihnutie to nemá v živote jednoduché, ale napriek tomu sa nevzdáva. Je to snímok, ktorý hrá na city, miestami doslova citovo vydiera diváka. Musím však uznať, že je to po filmárskej stránke profesionálne natočené. Vypočítavo dojímavé filmové dielo. Ja si však nedokážem odpustiť cynickú poznámku. Viete si predstaviť, že by sa starej veľkohubej anorektičke Julii Robertsovej a krivonosému trotlovi Owenovi Wilsonovi podarilo spoločne splodiť pekné dieťa? Ja veru nie. Výsledok ich potencionálneho párenia presne zodpovedá podobe malého Augusta Pullmana. *** (31.03.2020)

Určite nejde o žiadne majstrovské, filmové dramatické dielo, no v tomto prípade hodnotím skôr pocitovo. Emotívny účinok snímku sa mi skrátka dostal pod kožu a koniec ma v tomto smere totálne rozložil... Smutný a dojímavý príbeh o chlapcovi, ktorého chovanie a správanie aj napriek ťažkému životnému údelu, ma totálne očarilo, to bolo presne to, ako si predstavujem vnútorne krásneho človeka. A ten chalan bol vo vnútri tak krásny, ako len málokto, klobúk dole. Myšlienky o tom, čo je naozaj v živote dôležité a ako by sme sa mali k sebe správať, či už to bolo vo forme veršov od toho básnika, alebo potom na konci pri prejave toho riaditeľa, by mali byť vlastné každému - to je tá pravá hodnota. Tak nejak by znela moja odpoveď na tak zložitú filozofickú otázku - ako žiť? Čo sa týka emotívnej stránky, len málo filmov u mňa nastavilo latku tak vysoko. A čo je hlavné, emócie z filmu mi prišli ako prirodzený dôsledok jednotlivých situácií, nenásilné a vo veľmi príjemnej forme. Páčila sa mi aj samotná koncepcia skladby príbehu, najmä perspektíva pohľadu jednotlivých členov rodiny a kamarátov na malého Augusta. Pokiaľ mám dať nejakému dojáku plný počet, tak toto je určite tá správna voľba. (05.02.2018)

Hledal jsem nějakej film pro manželku ale zároveň něco co bych mohl zkousnout i já. A film Wonder mě celkem zaujal. Myslím si, že jde o snímek, kterej dokáže v divákovi vyvolat snad skoro všechny emoce. Obvykle podobným filmům neholduju a rozhodně je nevyhledávám. Tohle mi ale sedlo a řekl bych, že tohle nebyl takovej ten americkej prvoplánovej doják ale celkem milej lidskej film. (15.06.2023)