Zlatá čaša

Zlatá číše se mi překvapivě velmi líbila, ač jsem podle reakcí mnoho nečekala. Tento román od Jamese jsem nečetla, takže můžu jen předpokládat slabiny či sílu této adaptace. Jednak Maggie je jedna z mála rolí, kdy se mi líbila Kate Beckinsale. Nick Nolte jako Adam Verver byl vysvětlen jen napůl. Maggie a Adam Ververové však v jejich podání předvedli - buď svou či autorovou či režijní zásluhou - jednu z nejzajímavější dvojicí otec-dcera. Rozhodně to ve mně vzbudilo silný zájem si knihu přečíst, protože příběh zrání a vývoje křišťálově čisté Maggie v ženu, která se dívá ošklivé skutečnosti do očí a vydrží to, mi uhranul. Jeremy Northam mohl být využit více a ač ho mám ráda, jeho roli klidně mohl hrát někdo jiný. Jeho vzhah s Umou Thurman mi připadal málo uvěřitelný. Neměli mezi sebou tu správnou chemii? Tím se dostávám k Umě Thurmanové, která tam podle mě být neměla vůbec, protože to není herečka do kostýmních filmů. Když se o ní (Charlottě) a princi Amerigovi mluvilo jako o omračujícím páru, tak jsem měla chuť převinout zpět, abych viděla, v čem to jejich kouzlo spočívalo. Uma možná září v Bill Killovi, ale není to osudová žena. Ona se vždy hodila do rolí uzavřených outsiderek. Jeremy NOrtham působí vinou líčení, vousů i svým hereckým projevem velmi nejistě a usedle, takže tomu mnoho nepomáhá. Nicméně celkem vzato příběh to byl silný a okamžitě se mi utkvěl. Kostými povětšinou velmi hezké. A závěr poskytl i kýžený morální výprask. (19.08.2007)

Ve snímku nacházíme tradiční milostný trojúhelník muž – dvě ženy (Adam Verver je přece jen trochu odsunut na vedlejší kolej). Film má poměrně dost pozvolné tempo (dovoluje to i více než dvouhodinová stopáž), režisér v úvodní pasáži tráví dlouhou dobu vykreslením postav, jejich motivace a charakterů. S postupem času napětí narůstá, ovšem v samotném závěru se bohužel rozplývá do ztracena. Nadějně rozehraný příběh postrádá vypracovanější závěr, který by podtrhl to, co se na plátně dvě hodiny odehrávalo. (09.01.2006)

Od Henryho Jamesa som čítal iba "Portrét dámy", pretože som chcel vedieť, z akej predlohy vychádzala Jane Campionová pri svojom filme. Predloha bola rovnako skvelá ako film. Pri Ivoryho Zlatej čaši takúto možnosť porovnania zatiaľ nemám, ale s najväčšou pravdepodobnosťou zvíťazí román. James Ivory je buchnutý do starého dobrého Anglicka i Talianska, do starých domov, obrazov, starožitností a všetkých tých krásnych prepotrebných zbytočností. Ja takisto, takže nemôžem povedať, že by ma film v tomto smere nebol oslovil. Jediná emócia, ktorú si však z neho odnášam, je dosť kruté rozčarovanie. Takú suchú akademickú adaptáciu (navyše dosť podozrivo kopírujúcu Campionovej postupy) som od Ivoryho rozhodne nečakal. Mimochodom, ak má filmár k dispozícii najpôsobivejšie klasicistické interiéry na svete (Syon House) a nedokáže z nich vyťažiť zaujímavé sústo, patrí do núteného dôchodku. (18.11.2004)

Film, čo cez deň otupí a večer uspí. Zaoberá sa neverou z ranného 20. storočia, aká sa od tej dnešnej líši snáď len inou módou. To zásadné pretrváva, protagonisti sa utápajú v klamstvách, večnom skrývaní sa a nakoniec aj tak končia s uslzenými vreckovkami. Čo sa filmu týka prirovnal by som ho k snobskému večierku plného pretvárky, nezaujímavých spoločenských rečí a povrchných pohľadov. Čiže nič, čoho by sa ktokoľvek pri zmysloch chcel zúčastniť. Mne sa pozdávalo snáď len ono vykreslenie doby a šikovné vysporiadanie sa s jedným párom, inak bieda so známym hereckým ansámblom. (30.09.2017)

Nemohu říct, že bych se vyloženě nudil. V tom filmu ale chyběl náboj a to velmi. Téměř pořád se culící Amerigo šel už docela na nervy, Charlotte jsem její vášeň prostě nevěřil, Maggie byla neslaná nemastná a jedině Adam Verver mě přiměl přiklonit se ke třem hvězdičkám, protože byl zahraný sice rutinérsky a nijak překvapivě, přesto tam ale seděl. Škoda, mohl to být mnohem lepší film. (04.02.2005)