C'est arrivé près de chez vous

Problémem tohohle snímku je nesoulad mezi autentičností dokumentárního filmu a nerealističností zápletky (jsou opravdu belgičtí policajti takoví diletanti?) a chováním postav. Ačkoliv je film ve svých všednodenních momentech zábavný (scéna v nemocnici, odmítnuté pozvání na mušle) a nepostrádá ani černý humor, je trochu těžší užívat si tenhle rozporuplný koncept fiktivního dokumentu po celou dobu stopáže. Každý druhý autentický okamžik je totiž vykoupen pocitem toho, že v podstatě jenom sledujeme divadýlko. Ten film obsahuje příliš momentů postrádajících realistickou motivaci účinkujících. To nám sice umožňuje se občas zasmát předváděnému násilí, ale nikoliv úplně od plných plic, protože černohumorné okamžiky přece jen nepostrádají punc dokumentárního vzezření. A celý tenhle zřetelný nesoulad nakonec způsobuje to, že dokumentovaný příběh sledujeme z přílišného nadhledu a se zjevnou lhostejností nad tím, jak to vlastně dopadne. (08.02.2015)

Díky dokumentární stylizaci a současně neobvykle veselém přístupu celého štábu prostém jakékoli etiky, který vrahovi asistuje při jeho řádění, jde o závažnou sondu do problému estetizace násilí. Co vše lze na plátně prezentovat, aniž by nás to morálně rozrušilo? Zdá se že cokoli. Právě proto, že se u tohoto filmu bavíme vražděním, o to více jsme tím pak znepokojeni. Nejexplicitnější vyobrazení nebezpečnosti povýšení estetiky nad etiku... byť je trochu nevyrovnaný, přesto velmi důležitý film. (22.05.2007)

Dnes je to už jasné, Man bites dog je veľmi, veľmi nadčasový film. Pohoršení z neho najviac budú iste tí, ktorí každodenne zívajú pri pravidelnej dávke násilia v televíznych správach a tešia sa potom na počasie a šport. Režiséri tvrdia, že sa inšpirovali jedným belgickým bulvárnym programom, ale dosah tohoto kultového dielka je širší. Takisto mohli povedať, že sa inšpirovali reportážami z vojnových oblastí alebo dopravných nehôd. Čo vidíme v Man bites dog, vidíme každý deň v televízii a nič to s nami nerobí. Začiatkom 90. rokov sa o tom dalo polemizovať ako o nastupujúcom trende, dnes je to už holý fakt. Najviac si ale na filme cením, že kriticky polemizuje nad prácou filmárov, resp. novinárov a tým pádom vlastne istým spôsobom kritizuje aj samého seba. (20.08.2017)

Minimálne za nápad, palec hore. Hraný found footage, patrí k žánrom filmového priemyslu, ktoré radím k mojim najmenej obľúbeným. Jednoducho ma nebaví sa hodinu a pól pozerať na roztrasenú kameru a vychutnať si jeden či dva podarené zábery, niekedy aj menej. S tých lepších ma napadá akurát tak klasika Záhada Blairwitch, kratučká snímka Perfect child of Satan od Neslávne známeho Lucifera Valentina, nacistická Russia 88, V/H/S 2 a nesmiem zabudnúť ani na legendárny Cannibal Holocaust . Tieto vecičky sa podarili inak bieda. Bieločierny film sleduje zábery filmového štábu, ktorý dokumentuje každý krok jedného masového vraha. Ich vzťah je dosť kamarátsky, takže psychopatovi nerobí problém zabíjať ľudí pred kamerami a robí to, čo vo svojom bežnom voľnom čase. Dokonca má aj niekedy chvíľky, kedy štábu a pred kamerou vysvetľuje ako sa má jednoducho zlomiť väz, ako si najlepšie vybrať dom, ktorý chcete zmasakrovať a tak. Všetko prebieha v relatívnom pokoji, zabije sa nejaký poštár, nejaká babička a tak. Je s toho celkom čierniočierny humor až sa isté veci vymknú kontrole. Niektoré obete sa bránia "nečakane" agresívne a tak si to niektorý z členov štábu nedobrovoľne "odnesú!, čo samozrejme zredukuje ich počet. Ono to celé znie zaujímavo ale v celku ma to dosť nudilo, že som si to nedokázal pozrieť naraz bez prestávky. Vizuál mi prišiel ako by sa jednalo o nejaký nezávislý experimentálny film. Je Francúzky, takže sa tomu vôbec nečudujem. Ono vo found footage ide hlavne o to aby mal s toho divák pocit, že sleduje skutočné zábery, ktoré nefingujú tvorcovia. A tu sa dejú také nelogické veci, že ma nezaujímalo čo sa ďalej bude diať z hlavnými postavami. Mohli to spraviť tak, že keď už začal vrah zachádzať priďaleko, mali prestať natáčať (ale iba jeho kamera by stále bežala), vziať nohy na plecia a rovno na políciu, a vrah by išiel za nimi nech mu dajú kotúče s filmom a nakoniec by s toho bol strašný masaker, napríklad. Ale takto? Napríklad, pri konci ujde z väzenia a štáb ho opäť sleduje. Dostanú sa do nejakého centra v meste a on tam vykrikuje na všetky strany a nikto si ho nevšimne,, mi príde tak troška over the top. Originálni film na zamyslenie hodný, hoci postráda hocijakú, metafyzickú myšlienku alebo filozofiu. (22.08.2015)

Vrah je také člověk. Fiktivní dokument o životních slastech a strastech vraha. Otevírá své srdce filmovému štábu i divákovi. Poodkrývá fígle ve svém oboru, ale i vtahuje více a více štáb do svých obchodů. Jsou jako rodinní přátelé a přesto tam stále někde visí nad všemi strach ze smrti. Nepříjemné a syrové záběry na vraždění, které jsou denním chlebem pro pana vraha. Zvrácené, nenormální, ale přesto každý vrah má své rodiče, slaví narozeniny nebo má sny a tužby. Zajímavá perspektiva. (16.01.2022)