Rodinné sídlo

Pro Ruth Wilcoxovou bylo rodinné sídlo Howards End největší životní jistotou, útočištěm, takže si přeje, aby po její smrti patřil někomu, kdo dokáže ocenit jeho kouzlo. A takového člověka našla v Margaret Schlegelové (Emma Thompson)...příběh z mé milované staré Anglie, plný různých a podivných postav, jejichž chování je pro současného člověka vrcholem naivnosti a hlouposti, vyústí v trpělivé zamyšlení se nad každou rolí, kterým se Ivory snažil vdechnout život a přiblížit se tak co nejvíc představě jejich pravému otci, E. M. Forsterovi. (01.01.2006)

Jde vidět, že angličanka Emma Thompson je zde jako ryba ve vodě. Přirozená, krásná a její výkon mě fascinoval. Vypadá to, že se narodila do špatného století, ale film jí to vynahrazuje - je ve vidět, že filmy ze starší doby Anglie (např. zde, Rozum a cit..) jí opravdu svědčí. Když jsem viděla ukázky, plácala jsem se do čela, co v tomto filmu může dělat Helena Bonham Carter; ale ukázalo se, že role jí skutečně padla na míru a mile mě překvapila. Také se mi líbil pohled do různých společenských vstev tehdejší doby. Taky bych si přála žít na Howards Endu.. (21.11.2010)

Nejde ani tolik o pointu vlastního příběhu, kterou vrcholí anabáze dědictví rodinného sídla, ale o tu pestrost směsice všelijakých více či méně malicherných pohnutek, které ústí v drobné, nevyzpytatelné životní pointy a přes všechnu namáhavost a nemožnost vzájemného porozumění vytvářejí ten barevný a neustále překvapivý tok, kvůli němuž lze milovat život. *** Právě to se ironicky podtrhuje i na konci filmu, když se po celém tom kolotoči roztržitých a ukvapených rozhodování jedna z postav, komentující své jednání, významně zeptá: Udělal jsem špatně? Protože přesně to je ta otázka, kterou se divák (či proživatel vlastního života) neustále nervuje, a kterou přitom vůbec, ale vůbec nemá cenu si pokládat, praví se tady s úsměvem. Však otázka už také zaznívá do titulků a nikomu za odpověď nestojí. Výsostné, rozpustilé, zálibné a bezchybné dílo. (09.10.2012)

Rozmáchlá staroanglická freska, která nic nevysvětluje, jen odráží mnohdy nepřekonatelné třídní rozdíly. Nevím, mi to připomíná, filmy na toto téma jsou si velmi podobné, ale to, co ji vyvyšuje nad průměr, je skvělá herecká skladba méně i více známých herců a hereček a jejich postupné proměny, nečekané střihové zatmívačky a obrazy Howards Endu a další budov (14.02.2011)

Tříoskarová britská klasika. 1) Klasicky britský ságoidní příběh s dějem vedoucím odnikud nikam má pro mě významnou vlastnost, která značně snižuje jeho kvalitu - je v první polovině neobyčejně pomalý a nudný. Pak se to sice trochu zlepší, ale dějový spád pořád ještě připomíná spěchající želvu po obrně. 2) Volba herců je zvláštní - často mi jejich role připadaly spíše jako protiúkol. Milá (úhořovitá s falešným úsměvem) hlavní hrdinka Margareth (oskarová Emma Thomsonová), zdvořilý (bez špetky charismatu) chuďas Leonard Bast (Samuel West), jeho milující (primitivní protivná stíhačka) žena Jacky Bastová (Nicola Duffettová), nejstarší obchodně zdatný (s tikem v šílených očích) syn Charles Wilcox (James Wilby), ušlechtilá (jakoby právě utekla z ústavu) matka rodu Ruth Wilcoxová (Vanessa Redgravová)...ve výčtu bych mohl ještě pokračovat. We're not odd, we're just over-expressive. 3) Rovněž Forsterovy dialogy jakoby někde z hlubin 19. století (knihu Howard´s End napsal autor v roce 1910) působí maličko...ehm...out-of-date. 4) Nepochopil jsem, v čem spočívá japonský podíl na filmu. 5) Podruhé se na tento snímek už nepodívám. (22.11.2010)