Rodinné sídlo

Filmová adaptace románu Edgara M. Forstera. Duchaplná, kultivovaná, zdrženlivá, tak typická pro tehdejší generaci Apoštolů. Zaujala mě moudrá vyváženost pohledu na sociální problematiku - ukazuje jak poněkud pokryteckou disciplinovanost lidí z vyšší společnosti, tak jistou naivitu a marnost snah povznést lidi v nouzi. Chápu nářky části publika týkající se krotkosti příběhu, ale ten styl je autentický. Postavy nejsou ničím „podivné“ či „zvláštní“, jak je zde část komentátorů vnímá. Je to dáno dobou, kdy kdejaký nový antiperspirant nebo popová písnička ještě nedokázaly uvést celé národy do slastného vytržení, a naopak k hodnotám jako rodina, majetek a sex se přistupovalo s náležitou rozvahou a vážností. (19.02.2011)

Nejde ani tolik o pointu vlastního příběhu, kterou vrcholí anabáze dědictví rodinného sídla, ale o tu pestrost směsice všelijakých více či méně malicherných pohnutek, které ústí v drobné, nevyzpytatelné životní pointy a přes všechnu namáhavost a nemožnost vzájemného porozumění vytvářejí ten barevný a neustále překvapivý tok, kvůli němuž lze milovat život. *** Právě to se ironicky podtrhuje i na konci filmu, když se po celém tom kolotoči roztržitých a ukvapených rozhodování jedna z postav, komentující své jednání, významně zeptá: Udělal jsem špatně? Protože přesně to je ta otázka, kterou se divák (či proživatel vlastního života) neustále nervuje, a kterou přitom vůbec, ale vůbec nemá cenu si pokládat, praví se tady s úsměvem. Však otázka už také zaznívá do titulků a nikomu za odpověď nestojí. Výsostné, rozpustilé, zálibné a bezchybné dílo. (09.10.2012)

Zprvu jsem byla překvapená takřka neviditelným propojením jednotlivých epizod, ale potom jsem si řekla, čert vem dovysvětlování všeho, pojďme se procházet zvonkovým polem, vnímat zvuky, vzduch, svobodu a lásku. Když jsem se dívala podruhé, takřka jsem odolávala pokušení dát tomu pět hvězd, ale to bylo jenom momentální rozvzdychanou náladou. S jasným rozumem zasloužené čtyři. 2018: A po deseti letech přidávám srdcem tu pátou. (A mělo to premiéru na den přesně na moje první narozeniny, ach.) (27.02.2008)

Tak v tomhle jsem se tak trochu ztrácela...jediné, co mi z toho množství podivného a neuspořádaného děje utkvělo v hlavě byly kostýmy, krásná krajina, nádherné interiéry....ovšem to podstatné chybělo, a tím podstatným myslím děj, nějaký spád, dynamiku a logiku. Chvílema to byla taková nuda, že jsem myslela, že to pro nesnesitelnou pomalost děje vypnu. Jinak obsazení bylo na tak beznadějně chaoticky spatlaný příběh až moc dobré. A já blbá se na to tolik těšila....na těch 76%, co to tu má, to rozhodně neni, pro mě to je tak průměrné drama, až teď začínám pochybovat, jestli si to ty 3 hvězdy zaslouží, protože příběhem je velice podřadné. (01.02.2011)

Herecká excelence v čele s Helenou Bonham Carter, Emmou Thompson a Anthony Hopkinsem vévodí tomuto snímku. Ztrácela jsem se však v některých postavách, jejich významu a činech. A také v bludišti jejich spletitých a zamotaných vztahů. Možná by filmu prospěla o trochu kratší stopáž. Ne z důvodu, že by mi děj přišel nudný nebo nevýrazný, ale kvůli lepší orientaci v samotném příběhu a jeho aktérech. I naproti tomu musím Howards End ocenit čtyřmi hvězdičkami, protože díky hercům i zpracování na ně rozhodně má. (24.02.2010)