Volha

Konečně seriál, který neukazuje normalizaci jako cukrkandlové mámení, kde se normálním lidem žilo dobře a jen trochu to znepříjemňovali komunisti. Standa Pekárek je zlý hajzl, který dokáže lidem kolem sebe zavařit. Až na to, že je tupý jak podštok a často to ani nedělá záměrně. Je to chlápek s nulovou empatií, inteligencí trabantu a rozhledem jednooké žížaly. Nemá téměř žádné vlastnosti kromě toho, že se chce mít co nejlíp, jezdit autem se slavnými lidmi, souložit se vším, co se hne a sem tam zajít na fotbal. Jeho tupost je tak ohromující, že on nejenže nechápe, ale ani nevnímá svět kolem sebe. Nejde mu o žádné vznešené, ale ani o zavrženíhodné cíle, on prostě chce žít v poklidu s co možná nejvíce výdobytky, které se nabízejí (lhostejno zda legální či nelegální cestou). ____  Nedochází mu do důsledků, co to znamená donášet Stb (i když ji sem tam využije pro svou osobní ubohou pomstychtivost). Často ale někoho práskne nevědomky, protože nechápe, o co jde. Takový člověk by podobně přežíval v každém režimu a zjevně by mu bylo úplně jedno, jaký ten režim zrovna je, jen když by mohl mít své výhodičky. Výmluvná je v tomhle směru závěrečná scéna se zvoněním klíči v listopadu 89, kdy se Standa tak nějak přidá a opět mu nedochází, co se děje a jak ironické je, že zrovna on stojí pod balkonem Melantrichu a cinká klíči.  _____  Seriál je na české poměry neobvyklý počin, nebojí se ukázat, co je nepříjemné a mnohým proti srsti, protože tuhle dobu pamatují a možná nechtějí vzpomínat, jak se tehdy sami chovali. Připomíná dobu normalizační marnosti i šedou atmosféru, kde se dalo unikat povětšinou jen v soukromí (chlast, divoké večírky, sex, koníčky), ale jinak, pokud se člověk nechtěl nebo nedokázal zcela vzepřít (disidenti), musel sklopit hlavu a krok (šílené schůze ROH o ničem). Mizérie společnosti, která pronikla i do jejích zdánlivě nedůležitých členů. …. Perfektně se vyvedlo využití archivních záběrů a jejich efektní zapojení do děje. Skvělou práci odvedli rekvizitáři, kdy sehnal naprosto odpovídající dobové oblečení, nábytek, zařízení, plakáty. … prostě všechno. _______LEHKÉ SPOILERY: Kryštof Hádek jako řidič Standa je ukázkově tupý a často i slizký, ze začátku trochu klukovský, ale pak už jen odporný namustrovaný tupoun a misogyn. Takový hloupý Honza v reálu. Ostatní herci předvádějí sice jednoduché charakteristiky svých postav (ostatně, tak už byly napsané –  zkratka vzhledem k množství postav), ale vystihnou je na malé ploše bravúrně (vrcholem je štěk Evy Holubové coby otrávené šičky). Skvělá byla i chytrá, ale odměřená a někdy nepříjemná režisérka Geislerové, jemný režisér Bohumila Klepla, který se nejdřív snaží trochu vzepřít, ale pak už jen poslouchá, rázná až agresivní servírka Kláry Melíškové, kterou věk a nemoc postupně zklidňuje, nebo – vlastně nenápadně hlavní postava seriálu – produkční Tomáše Jeřábka, což je zjevně slušný člověk, který není bez chyby, chápe svoji situaci zbabělce, nemá odvahu (z jednoznačně pochopitelných důvodů) vystoupit veřejně proti, tak dělá jen sem tam malé disidentské činy a vykupuje je malými ústupky – aby mu tahle dvoukolejná strategie v závěru dvojím způsobem podrazila nohy. Zatímco Standa Pekárek se rychle přizpůsobí a zůstává v ČT, v instituci, jejíž sílu a význam nikdy nepochopil, jako její strážce. Drsně ironický konec. SHRNUTÍ: Už jsme dospělí, tak teď mi popravdě vyprávěj, jaké to tenkrát bylo. (02.05.2023) (menej) (viac)